Klaus už nám padá z okna: Věra Novotná a Antonín Rejlek pomáhají sběrem známek. Až do Afriky.

PARDUBICE / Známky, známky a zase známky. Slovo, bez něhož se neobejdou na žádné poště, mají Věra Novotná a její manžel Antonín Rejlek ve svém každodenním slovníku. Jenže ačkoli bydlí pár desítek metrů od pardubické pošty, nejsou ani poštovními doručovateli ani zapálenými filatelisty. Oba se už několik let věnují sběru a odlepování použitých známek, které posílají do opatství v Německu. To je na burzách prodává po celé Evropě a ze získaných prostředků financuje misie, které pomáhají lidem v Africe. Na jaře pošlou zásilku, která bude čítat milion kusů známek!
Po prvních dvou letech sami odlepili a roztřídili úctyhodných 100 tisíc známek. A to byl jenom začátek. Od té doby jim přes pardubickou charitu chodí pravidelně známky z celé republiky.
"Děláme to pro benediktýnský klášter v Německu, ale máme informace, že podobně třídí známky i pro jiné kláštery," vypravuje za stolem Věra Novotná a před sebou má v rukách sáčky precizně roztříděných poštovních známek. Benediktýni mají svého odborníka, který sleduje filatelistické aukce známek po celém světě. Z výtěžku pak zakládají v Africe nemocnice, školy či dílny.
"Sbíráme v podstatě jenom československé a české známky, o které je největší zájem, případně staré Rakousko a Deutsches Reich," říká nad hromadami krabic Věra Novotná.
Kromě koupelny a záchodu neexistuje místnost, kde by známky neměli. "Máme je všude. Pojďte se podívat," zve mě do své "laboratoře" Antonín Rejlek a ukazuje krabice se známkami v kuchyni, pod oknem, skříní i v jídelně. V kuchyni odlepuje odmáčením ve vodě známky, protože většina z nich dorazí přilepených na obálce.
"Než pojedeme do Německa, ještě to roztřídíme podle států. My jsme zahlcení známkami. Odhaduji, že jich doma máme milion," shodují se manželé.
Modrého Mauricia mezi známkami doma sice neuchovávají, ale najdou se i rarity, mezi kterými jsou smuteční známky, které byly vydány po smrti Gottwalda či Heydricha.
Když se paní Novotná probírá denně dvě hodiny známkami, už ví, která jí rukama prošla a která ne. Jeden čas nemohla vidět růžičky a Klause. Nikoliv na živo, ale na známkách.
Zástupy filatelistů u dveří nemají
"Nejvíc známek je s Klausem, desetikorunových je snad na tisíce, na desetitisíce. Desetikorunový Klaus je opravdu to, co nám padá z okna," směje se Věra Novotná a tvrdí, že filatelisty od dveří neodhání. "Měl jsem známého filatelistu, kterému jsem říkal, ať se přijde podívat. Odvětil mně, co se v tom hrabu, že je to póvl," doplní ji manžel.
Několikahodinovou práci dělají manželé nezištně, stačí, když vidí, že jejich práce pomáhá. "Já se nerada dívám z okna, jaká auta jezdí okolo. Dokud na to ještě mám, proč bych to nedělala. Tady je to bezcenné, tak proč by to tam nemohlo pomáhat," míní Věra Novotná. Oba manželé byli loni mezi oceněnými dobrovolníky Pardubického kraje...
Celý článek: Zdroj: 5plus2, 20. 2. 2015, Číslo: 7, Strana: 3, Autor: Radek Latislav, Mutace: 5plus2 - Pardubicko