Franšíza! Proboha.

Pošta jako živý organizmus prochází soustavnými změnami, chce-li přežít a dobře sloužit svému účelu. Pryč je doba před dvaceti lety, kdy jsme měli poštovní úřad takřka v každé vesničce a kdy každá samota byla dostupná poště i dennímu tisku. Dnes vidíme snahu rušit pošty v menších místech a nahrazovat je něčím méně nákladným, co iniciátoři nazývají hrůzným slovem „franšíza“. Odvozeno od „franchising“, což je způsob podnikání na základě franchisingové smlouvy, kdy nájemce zajistí a financuje provoz, zatímco pronajimatel dodá rozum – vznosně řečeno know-how. Čeština nejspíš pláče, ale zatím nemá pro tuto službu vlastní přijatelný termín.

Označení „poštovna“ použít nelze, je to původně sběrna listovních zásilek na odlehlém místě. Ovšem ani to už neplatí, neboť máme poštovny i uprostřed měst ve filatelistických obchodech. Poštovna uspokojuje jen některé služby, potřebné v místě, kde byla zřízena. Nový útvar, pro který raději než „franšíza“ používejme přijatelnější termín „pošta-partner“, má však vykonávat všechny dosavadní poštovní služby v místě (viz první takový útvar v Božím Daru, který dokonce převzal i zavedené každoroční orážení příležitostným vánočním razítkem). Pošta-partner má přitom pracovat za peníze někoho jiného, kdo ji bude provozovat, bude přesně plnit poštovní povinnosti a na základě smlouvy si s Českou poštou bude dělit zisk. Kde se však zisk bude rodit, když s ním dnes pošta není v daném místě spokojena? Z nadšení jednotlivce se dá provozovat ještě tak některá zapadlá poštovna, ale nikoli malá poštička čili pošta-partner. (A máme první možné pojmenování – poštička!) Pošta, poštička, poštovna. Češtinářsky by to šlo, co do posloupnosti podle významu zařízení také. Ovšem ona si naše mateřština sama najde, co jí bude vyhovovat.

Snaha řešit poštovní služby v malých místech partnerskými poštičkami je chvályhodná. Rozhodně lepší než jak to vidím v úhledných rakouských vesničkách za Břeclaví. Tam, když hluboko v krku zachrčíte místní pozdrav Grüss Gott a poté se zeptáte na poštu, na vás hledí s úžasem a ukazují na jednu ze dvou poštovních schránek, které v obci mají. Ti sdílnější vás ještě poinformují, kdy tudy jezdí jednou denně poštovní auto, na které si můžete počkat, a prozradí, že pošta je v nejbližším městě.

Co konstatovat na závěr? Myšlenka „poštiček“ je v nouzi dobrá, dosavadní pojmenování „franšíza“ je příšerné.

Dr. Josef Šolc