Po přečtení
poslední Filatelie chci vyjádřit svoje poděkování za dobrý nápad.
Přidání
Zpravodaje Svazu českých filatelistů formou vyjímatelné přílohy časopisu
Filatelie se mi velmi líbí – výrazně tím získal na profesionalitě svojí
grafickou úrovní a zejména barevnými fotografiemi. Na první pohled se může zdát,
že plně nenahrazuje objem desítek stran textu a zejména nekvalitních „xero“
kopií původního zpravodaje. Z bohaté osobní zkušenosti vím, že sazba na
rozdíl od průběžného textu umožňuje profesionální publikování velkého rozsahu
materiálu. Rovněž oceňuji, že o činnosti SČF je podrobně informován kmen odběratelů
Filatelie, kteří nemuseli předtím být adresáty zpravodaje, anebo se k němu
v jednotlivých klubech vůbec nedostali. Pevně věřím, že čtenáři Filatelie ji
neopustí kvůli tomu, že jednou čtvrtletně namísto odborných nebo populárních
statí jsou obsahově kráceni, protože informují o činnosti a „zákulisí“ největší
filatelistické organizace, jejímiž členy ani nemusí být.
Nevím, čí to
byl nápad, ale je to z mého pohledu nápad dobrý, stejně jako vložený
katalog výstavy Vysoké Mýto či v blízké budoucnosti Lidic či Ostropy
Jihlava (doufám). Práce nové redakční rady zpravodaje SČF pod vedením Josefa
Šolce je vynikající. Svůj názor jsem postupně sdělil při osobním setkání místopředsedovi
SČF pro vnitrosvazovou činnost Jiřímu Sedlákovi i předsedovi SČF Walterovi Müllerovi.
Od šedesátých
let minulého století vnímám jakoukoliv aktivitu a iniciativu ve prospěch SČF za
velmi potřebnou a dokonce obdivuhodnou. Osobní přínos bude pro mně vždy cennější
než kritika tzv. „za každou cenu“, většinou bohužel nenabizející žádné, natož
alternativní řešení. V celé české společnosti je patrné, že poděkovat třeba
jen za dobrý nápad je obecně velmi těžce akceptovatelné. „In“ je hledat chyby,
záminky, výmluvy i pomluvy, nikoliv se osobně přidat. Pokles zájmu o
organizované členství v SČF, o sběratelství a konkrétně filatelii (na rozdíl
od numismatiky) je markantní. Tento pokles je však globální a potýkají se
s ním všechny národní filatelistické svazy. I když všichni známe téměř všechny
důvody těchto trendů, neumíme s tím, kromě častého konstatování, mnoho udělat.
Jakkoliv chápu,
že názory na toto - patrně oboustranně pragmatické řešení – mohou být a jsou
protichůdné, považuji tento krok jednoznačně za pozitivní a výrazně výhodnější
pro SČF. Věřím, že v tomto nápadu budou obě strany pokračovat. Společný záměr
vedení SČF a Filatelie (byť se může zdát, že vlastně nejde o nic světoborného)
mi dává naději, že filatelie v ČR v dohledné době „nezemře na úbytě“.
Každý nemusí mít funkcionářské vlohy, čas či chuť a pro jeho osobní vyžití mu
stačí být kdekoliv „pouhým“ pozorovatelem filatelie. Jsem přesvědčen, že stovky
řadových členů, neorganizovaných diváků či čtenářů, aktivitu ve prospěch společného
předmětu zájmu vnímají a v duchu oceňují.
Tento osobní
názor vyjadřuji jako řadový člen SČF, přestože desítky let žádné známky nesbírám,
ale jenom o známkách píši a „vystavuji“.
Břetislav Janík
Příspěvky
