J. Knotek: Projev přednesený v budově Hlavní pošty v den vydání známky

Manželé Libuše a Jaromír Knotkovi (zprava) při čtení "projevu" na 73. výstavce Známkové tvorby (fotografie T. Chudoba). Fotografie z webu http://www.kf0015.cz/?p=38399

Známka Otakárci 16 Kč (datum vydání 27. 4. 2016).
Autoři návrhu Jaromír a Libuše Knotkovi

Když jsme byli vyzváni k vytvoření  nové známky s hodnotou 16 Kč s námětem našich motýlů, nezaváhali jsme ani chviličku a zvolili jsme jako námět otakárky, podle našeho mínění nejkrásnější a nejatraktivnější zástupce našich motýlů. A z nich jsme zvolili, dle našeho názoru největší krasavce této čeledi Otakárka fenyklového a ovocného, které vzácně vídáme poletovat na zahrádce u našeho domu.
Nejznámější představitele otakárkovitých, latinsky Papilionidae popsal, jako snad všechno do  jeho časů objevené, švédský přírodovědec Carl Linné, zakladatel moderní systematické biologie. Pro motýli zavedl vědecké pojmenování Lepidoptera. Byl tak pilný, že jeho následovníkům nezbylo, než další druhy objevovat, aby mohli být pojmenované také po někom jiném. Říká se, že Bůh stvořil přírodu a Linné ji uspořádal.
Teď malé odbočení: Je všeobecně známo, že Linné popsal a latinsky pojmenoval přes 12.000 rostlinných a zvířecích druhů. Ale málo kdo ví, že byl i vynálezcem vložek do bot a posléze linnélea. Jak se uvádí na Wikipedii, při studii medicíny se snažil neúspěšně živit kondicemi, brzy neměl na obživu, nosil obnošené šaty svých spolužáků a do bot s prochozenými podešvemi si vkládal tvrdý papír napuštěný na spodní straně dehtem.
Později, po získání doktorátu v roce 1735, se jeho finanční situace výrazně zlepšila.
Coural ale tak často od knihovny k pracovnímu stolu, že prošlapával drahé perské koberce a aby tomu zabránil, vytvořil  krycí plochu na bázi dehtového papíru v kombinaci s recyklovanou papírovou směsí, kterou nazval linnéleum. Později se název u nás zkomolil na linoleum.
Je zajímavé, že za 70 let svého života stihl tento muž připojit zkratku svého jména – ono pověstné „L“ za tisíce jmen rostlin i zvířat. Přitom je po něm rodově pojmenován pouze jeden druh rostliny – Linnaea, česky zimozel.
(Jak se uvádí, jazyky mu obecně nešly. Nenaučil se přes pozdější zahraniční pobyty ani anglicky, holandsky, německy. Vedle švédštiny užíval pouze latinu, ale ani s tou to nebylo slavné. Neuměl ani čitelně psát. „Jinochova ruka nalezena jest příliš nesličnou“, uvádí se ve vysvědčení na Uppsalské univerzitě. Linného rukopis byl po celý život málo čitelný). Tolik ve zkratce o geniálním přírodovědci.
Prostor v pojmenování druhů ale zůstával ve vytváření názvů národních, ve tvorbě českého názvosloví. A v případě otakárka jde o případ vpravdě kuriózní. Každý, kdo se zajímá o entomologii a "specielně" o skupinu motýlů, zná jistě lepidopterologa Otakara Kárka a jeho knihu Preparace můr, motýlů, brouků a jiné havěti, vydanou v roce 1902 vlastním nákladem.
A tento autor stál vlastně za českým pojmenováním celé skupiny otakárkovitých. Na rozdíl od Linného se zajímal hlavně o housenky této čeledi a zjistil, že mladé žijí hlavně na mrkvi, kopru a napodobují zbarvením ptačí trus. Vzhled housenek bývá rozmanitý podle podkladu živné rostliny, na které se vyvíjejí. Byl to on, který se soustředil hlavně na zadeček motýlů, který pro něho představoval hlavní, nejdůležitější  část motýlího těla. Na jeho konci se nachází kopulační orgán, který pro lepidopterology představuje často jedinou možnost k přesnému určení druhu.
Jak se zjistilo poměrně nedávno, předci entomologa Kárka pocházeli původně z britských ostrovů.
To již tvoří ale jinou kapitolu, která se týká  historie dějepisné.
Jaromír Knotek