Proč zrovna vlhy? - proslov u příležitosti vydání známky 20 Kč

Kdybychom položili otázku, který náš opeřenec je nejkrásnější, většina lidí by pravděpodobně jmenovala ledňáčka. Snad ještě krásnější je ale jeho blízká příbuzná vlha. Jen není tak známá, protože je ještě vzácnější.  U nás se vyskytuje jen na  malém území v jižní Moravě. Nějaký čas naše území zcela opustila a její návrat na původní hnízdiště považují ornitologové za malý zázrak.

Vlhovití patří mezi nejkrásnější ptáky světa a vlha pestrá je náš nejskvostněji vybarvený pták. Tvarem těla se podobá vlaštovkám. Nepatří ale mezi pěvce. Patří mezi srostloprsté spolu s mandelíkem, dudkem a ledňáčkem.

Vlha svým vzhledem okouzlila již v dobách dřívějších řadu našich významných osobností, namátkou třeba spisovatelku Boženu Němcovou, nebo Karla Klostermanna.

Manžel Boženy Němcové, krom toho, že byl zaníceným vlastencem, byl i vášnivým nimrodem specializujícím se na lov ptáků.

A krom kvíčal, sluk, křepelek, nebo koroptví, které přinášel domů, dostával zálusk i na vlhy. Paní Božena mu v jednom z dopisů naléhavě ve verších píše:
Když na břehu říčním vidím vlhy,
zrak můj vždy vlhne.
Střílej si klidně do ptáků,
však pro Bůh do vlh ne!

Nutno podotknout, že Božena Němcová i Karel Klostermann byli výhradně prozaici. Ve své korespondenci nebo v denících rádi poškádlili i můzu poezie.

Je veřejným tajemstvím, že manželská věrnost naší paní Boženy Němcové nepatřila k jejím prioritám. Svou přízní zahrnovala řadu dalších vlastenců, svých obdivovatelů a ráno, mimo svého manžela, vlastence a buditele, často budila i jiné buditele.

V dopise přítelkyni Magdaleně Dobromile Rettigové píše: Co v životě již viděla jsem ptáků - malé, velké, štíhlé i robustní. Však teď, po letech, jsou vlhy, spolu s ledňáčky mému srdci nejmilší.

Těžko se dnes, po tolika letech dopátráme, které druhy opeřenců měla paní Božena na mysli. Pod dopisem je pouze douška:
Chlapů - těch mám plné zuby
raději teď pozoruji vlhy.

A výměnou za toto srdcervoucí vyznání poslala Magdalena Dobromila Rettigová Boženě Němcové pouze recept na tvarohový štrůdl! Působilo to spíše jako výsměch, protože to bylo v době, kdy Němcová neměla peněz ani na prostý chléb s uherským salámem, který tak milovala.

Vlhy nejčastěji spatříme v písčitém nebo hlinitém terénu, kde si vyhrabávají nory v příkrých stěnách pískoven, nebo v březích řek a terén jimi osídlený vypadá jako prostřílený kulemi velké ráže.

Kdo by tušil, že tento jev zaujme Jevtušenka - ruského básníka, který v jedné své básni píše:
Kolem břehů samé díry,
jako by tam byly sýry.

Zřejmě šlo o sýr ementálského typu, s kterým se, spolu s vlhami seznámil při studijním pobytu v jižní Francii, kde se vlhy hojně vyskytují.

Náš prozaik Karel Klostermann v jedné stati píše: Tohoto našeho nejskvostněji vyšňořeného ptáka nelze vůbec popsati. Nestačí sebedokonalejší obrázek nebo vycpanina. Je nutno viděti ho přímo v přírodě.

A jak byl v pozorování tohoto druhu důsledný vypovídají jeho verše:
Co jsem se napídil za ptáky,
s peřím v barvě duhy,
na nohou samé boláky a doma samé dluhy.
Co jsem se nadrápal do břehů
a jaké to byly šplhy!
Jen kvůli hnízdům těch ptáků,
kterým se říká vlhy.

Karel Klostermann byl dvakrát ženat. Místo suplenta na německé reálce v Plzni, nemohlo rodinu zabezpečit, zvláště, když se od roku 1888 začal intenzivně věnovat psaní románů. Aby jeho první žena rodinu finančně podpořila, nechala se zaměstnat ve Strakonicích v nočním podniku nevalné pověsti. Klostermann ale upřednosťoval svoje spisovatelské poslání a aktivity jeho první manželky mu nijak nevadili.

Moje žena šlape, přesto nám to klape. (Píše ve svém deníku).
Zase někde šuká, hlídám doma kluka. 

Přesto ale pošilhával po dívce ze sousedního statku, které poslal lístek s tímto textem:
Tvoje oči jsou dvě duhy
snad v nich občas sídlí vlhy.
A jako by Ti pod ňadry
dřímaly dvě koňadry.

Opět signál jeho obdivu k těmto ptákům, který naplno vyzněl až v roce 1909 kdy vyšel jeho román Vlhy na blatech.

Ano! Všudypřítomný tiskařský šotek způsobil, že kniha vyšla pod chybným názvem Mlhy na blatech. To byl již ale Klostemann vdovcem. Ovdověl v roce 1898 ve věku padesáti let a ještě téhož roku se oženil se zámožnou vdovou po továrníkovi, což ho do konce finančně zabezpečilo. Mohl se ale naplno věnovat psaní a pozorování vlh.

Jaromír Knotek