Výstavka známkové tvorby 24. 4. 2019: Jak se stal ledňáček říční naším národním ptákem

Organizace Post Europe, která každoročně vyhlašuje společné téma na poštovní známky pro všech 49 evropských států sdružených v této organizaci, vyhlásila na rok 2019 námět Národní pták daného státu. Když nám byl zadán tento úkol, začal jsem se pídit po tom, který z našich opeřenců je oním vyvoleným.
Zjistil jsem, že v mnoha státech naší planety proběhla anketa na toto téma v rozličných podobách. Někdy to bylo celostátní referendum organizované ornitology a vysílané televizí, nebo ankety vyhlášené redakcemi odborných, či populárně naučných tiskovin. S výsledky se může každý seznámit na internetu. Jenom na Wikipedii je uvedena více než stovka států se zvolenými druhy. Naše republika i Slovensko mezi nimi bohužel chybí. Většina občanů ví, že u nás proběhla anketa Největší Čech odvysílaná televizí, v časopisu Reflex soutěž o nejvýznamnějšího vědce, fotografa, spisovatele atd.
Soutěž o volbu našeho Národního ptáka však u nás bohužel neproběhla. Zbývaly tedy dvě možnosti - buď oznámit, že anketa tohoto druhu se u nás nekonala a nebo zvednout onu hozenou rukavici a s pomocí našich přátel - ornitologů narychlo vybrat druh pro náš stát charakteristický a národem oblíbený. Neměl by to však být opeřenec, kterého si již zvolili občané jiných států a tím byla volba velmi ztížená.
Když jsme jako mladí výtvarníci začínali  koncem sedmdesátých let ilustrovat přírodovědné knihy pro nakladatelství Artia, spolupracovali jsme tehdy, i v letech následujících s řadou předních odborníků - ornitologů. Většina z nich již ale není mezi námi a nebo si užívají důchodu kdesi na venkově. I mezi mladšími ornitology máme ale přátele a známé. S výběrem nám nejvíce pomáhal Jiří Hrubý, člen České ornitologické společnosti. On sám svá pozorování publikuje v odborných časopisech a je překladatelem ornitologické  literatury i beletrie z angličtiny. Když se ale několikrát pokoušel kontaktovat pražské ústředí ČOS, nikdo na naši prosbu nereagoval. Čas kvačil, tak jsme se obrátili na Agenturu ochrany přírody a krajiny, která již řadu let jmenuje ptáka roku. Dostali jsme odpověď, že doporučují slavíka modráčka tundrového a preferovat je třeba čírku modrou a pěvušku modrou.
To se nám ale nezamlouvalo, protože navrhované druhy nesplňovaly kritéria pro tuto soutěž uvedená. Měl by to být především pták "pozitivní", národem milovaný, všem známý, i když ne úplně běžný. Nejlépe pobývající u nás celoročně, svým způsobem vzácný, chráněný. Pokud možno pěvec, i když ne nutně a měl by být barevný - výtvarně zajímavý.
Nebylo tedy jednoduché takového představitele vybrat. Z evropských států Rakousko zvolilo vlaštovku, Belgie poštolku, Dánsko labuť. Maďarsko raroha velkého, Itálie vrabce, Lotyšsko konipasa bílého, Lucembursko králíčka ohnivého, Norsko skorce vodního. Kosa si vybralo Švédsko, čápa černého Bělorusko, čápa bílého Polsko atd.
Nám se zamlouval dudek, toho již ale "uchvátil" Izrael. (Na známce emise EUROPE - Hudební nástroje v roce 2014 byly naším národním hudebním nástrojem dudy, takže by tu byla jistá souvislost).
Sýkora modřinka je téměř národní pták Anglie, ale zvítězila tam červenka, takže sýkora připadla Irsku a Skotsko má orla skalního. Protože většina ptáku migruje, bylo mnoho u nás se vyskytujících druhů, které přicházely v úvahu, "rozebráno" i státy mimoevropskými.
Došlo i na humor, když jsem jako našeho národního ptáka navrhl některého z netopýrů. Odborníci návrh zamítli s tím, že prý nemají peří. (Přitom jsou chránění, dobře létají a jsou naším lidem velmi oblíbení.) Začali jsme tedy sepisovat druhy dosud nezadané. Cituji z dopisu J. Hrubého: Z kandidátů vyřazuji hašteřivého špačka, sojku práskačku a straku zlodějku, protože jsou nositeli typických nepěkných českých vlastností. Zápornou hrdinkou je i kukačka, která odkládá mláďata do bejbyboxů. Nezdá se mi ani dlask - vypadá tlustě a líně. Brhlík i ťuhýk mají lupičskou masku. Vyhazuji poláka, protože český národní pták přeci nemůže být Polák! Střízlík evokuje drobnost až malost a vrána s havranem jsou moc hřbitovní. Z této zkrácené citace je zřejmé, že volba našeho národního ptáka připomínala boj o novou podobu naší národní hymny!
Když jsem již posté zíral do seznamů národních ptáků, problesklo mně hlavou, že nikde není ledňáček, onen démant mezi našimi ptáky, jak ho nazývají básníci. Ihned jsem volal J. Hrubému a ten se zeptal: "Četl jsi můj poslední email?" Zapnul jsem tedy počítač a četl: "Jak tak pořád koukám na ty seznamy - ani jeden ledňáček!!? Jak je to možný!?  Pták velmi pozitivní, pilný rybář, ale není vnímán jako vrah, což jsou dravci, kormoráni a agresivní volavka..."
Téměř současně jsme tedy objevili nepřítomnost ledňáčka mezi velkým množstvím již vybraných, zvolených druhů. Ledňáček splňuje kritéria ankety ve všech bodech. Není snad u nás člověk, který by neobdivoval jeho vzhled, vyskytuje se téměř všude na našem území a přitom je vzácný. Mnoho lidí ho za celý život v přírodě nespatřilo, ale zná ho.  Velká část jedinců u nás přezimuje, takže se vyskytuje celoročně, atd. Naši přátelé z Krkonošského národního parku nás spojili s tím nejpovolanějším - ředitelem ČSO RNDr. Jiřím Flouskem, který je v KRNAPu zaměstnán. Jemu se volba ledňáčka velmi zamlouvala. Poukázal i na jeho spojitost s našimi dějinami - (pověst o Václavu IV. a lazebnici Zuzaně).  Když jsem si posteskl, že jsme ledňáčka zobrazili již v roce 2008 na aršíku Třeboňsko, byl to on, kdo nám poradil, abychom ho nakreslili tentokrát v zimní krajině u vodopádu. Když v zimě rybníky a řeky zamrzají, stahuje se za potravou do vyšších poloh, k horským bystřinám. Byl kdysi pozorován i u Mumlavského vodopádu.
Následovalo období skicování, komponování do formátu známky, řešení typografie a následné provedení návrhu známky, obálky FDC a razítka. Teprve potom, když bylo vše vyhotoveno a schváleno, dozvěděli jsme se, že v minulém roce proběhl na Facebooku  pokus o anketu Národního ptáka, které inicioval jistý René Ptáček. Na internetu uvádí, že soutěž byla ukončena z důvodu nedostatečného zájmu. (?) Já se na Facebooku ani jiných sociálních sítích nepohybuji a tak mně tato skutečnost zůstala utajena. Ve hře tam bylo šedesát u nás se vyskytujících ptáků a já s radostí uvítal, že ledňáček se mezi nimi umístil druhý, hned za sýkorou modřinkou. A ta je pro reprezentaci ptákem až příliš běžným. Je po koňadře druhým nejběžnějším druhem sýkorek a byla již přidělená Irsku. Takže si myslím, že ledňáček je důstojným reprezentantem naší krásné vlasti. Že volba byla správná.
Nevím jak projev zakončit, tak použiji na závěr poslední verše Filatelistické hymny, kterou jsem před lety složil:

„Když za okny je mráz
anebo venku lije,
lepší nežli souložení
je filatelie“.

Jaromír Knotek

Fotoreportáž ZDE.