Poslední vydaná poštovní známka grafičky a výtvarnice Mariny
Richterové vyšla vloni v tradiční "známkové zemi", totiž v regulérním
církevním městském státě Vatikán. Vatikán je dostatečně známý nejen
sběratelskými edicemi poštovních známek, ale zejména jako sídlo nejvyššího
církevního hodnostáře světa - papeže. Vatikánská poštovní správa (UFN) v čele s
dr. Mauro Olivierim velmi často sahá po typickém a erudovaném grafickém výrazu
Mariny Richterové a předkládá jí nové a nové výzvy. Tentokráte, a již pošesté, je
objektem jejího návrhu známý a proslulý nizozemský malíř, kreslíř, grafik
a rytec Rembrandt Harmenszoon van Rijn. Známka vyšla 4. listopadu 2019 ke
350. výročí úmrtí významného evropského malíře (v našich podmínkách jde o
naprosté výjimky, aby úmrtí osobnosti ze známky bylo předmětem námětu. V Česku (i v předchozí ČSSR) se uctívají osobnosti k výročí narození).
Jako úvodní ilustraci jsme si z vatikánského
filatelistického čtvrtletníku vybrali autorku i její novou vatikánskou známku.
Níže je titulní strana magazínu Vatikánské filatelistické společnosti (VPS),
vydávaného od května 1953.
Již na titulní straně je první v pořadí upoutávka na časopisecky významnou prezentaci tužkových skic, rozkreseb, variant a návrhů poštovní známky "Rembrandt".
Vpravo na aršíku (barevná reprodukce nahoře) je šestice
poštovních známek Rembrandta. Je zde zachycen v produktivním věku, ve volném
překladu: "...tento mladý Rembrandt má všechno, co chtěl - manželku
Saskii, její věno, kariéru i bohatství. Kupuje starožitnosti, drahé textilie,
obrazy, šperky. Žije naplno a ještě neví, co pro něj život
připravil...". Marina Richterová k tomu ve volném překladu v magazínu dále
říká: "...barevný portrét na známce měl naznačit nadšení ze života a umění
mladého Rembrandta. Mladý muž je na portrétu sebevědomý a odhodlaný. Oblékla
jsem ho do zlaté vesty, bohatě zdobené kožešinové podšívky, černého sametového
baretu s pštrosím pérem a s nezbytnými šperky. To bylo jedno
z oblíbených Rembrandtových oblečení. Tulipán je nejen symbolem Holandska,
ale i symbolem maskulinity, budoucího úspěchu a bohatství. Podle zadání vydavatele (UFN) má známka evokovat „zlatý věk“ evropského umění...".
Naproti tomu vlevo na aršíku je portrét stárnoucího
Mistra v kresbě, který připomíná jednu z Rembrandtových grafických technik -
měditiskový lept jako jednu z hlubotiskových technik. Marina k portrétu vlevo
říká: "...Nakreslila jsem i jeho stárnutí po smrti své ženy Saskie a jeho
finanční kolaps. Je to portrét muže, který prožil úspěchy a doznívá jeho
osobní pád...".
Zajímavé, a pro ni typické, je například úvodní písmeno
"R" v ručně psaném příjmení Rembrandta, které se dočkalo mnoha
desítek kaligrafických variant, než si autorka vybrala z několika zobrazených
to pravé a definitivní. Jednoduše se nabízí možnost osobních kaligrafických
pokusů a variant na své jméno Richterová, nicméně Marina své příjmení změnila
několikrát v životě. Vzpomeňme v této souvislosti na její první českou poštovní známku "Má
lásko, ....", která patří k těm nejhezčím vůbec v české známkové tvorbě,
založené na nezpochybnitelném zvládnutí kaligrafické techniky.
Zrovna tak jako konečná podoba i kaligrafický prvek se Rembrandtova poštovní známka "usazovala" v
desítkách možných variant, až byla vybrána, a poštovní správou schválena, definitivní podoba známky.
K poslední ilustraci opět nechme volně promluvit Marinu R.:
"...Mezi obrazy a lepty v mědi je o Rembrandtovi známo, že během svého
života pořídil téměř sto svých autoportrétů. Tím se stal jedním z nejlépe
"zdokumentovaných" umělců ještě za svého činorodého života...".
Marina Richterová opětovně dokázala, že o její velké
grafické zakázky na poštovních známkách je velký zájem i v celoevropském
kontextu a právem se propracovala mezi dvorní autory vydavatelské země
poštovních známek - Vatikánu.
Gratuluji!
Břetislav Janík
Příspěvky
