Jaromír Knotek: Jak se dělá Podyjí?

V roce 1999 vydala Česká pošta dvě známky s motivem Národního parku Šumava a Podyjí. Byly to pouhé pohlednice na šumavské pohoří a část meandru Dyje, ale známky nevypovídaly nic o bohatství a jedinečnosti tamní přírody, nic o rostlinách a zvířatech, které tyto unikátní rezervace charakterizují.

Když jsme v roce 2005 realizovali velký výpravný aršík Chráněná fauna a flóra Krkonoš, na kterém se nám podařilo zobrazit téměř 40 druhů rostlin a živočichů s krajinou v pozadí, napadlo nás, že by si tak významné oblasti zasloužily také velký formát aršíku s podobným zpracováním. Návrh byl ale odsunut na pozdější dobu a přednost dostaly chráněné krajinné oblasti zařazené na seznamu světového přírodního bohatství UNESCO. V roce 2011 došlo i na Šumavu, která mezi tyto CHKO patří. NP Podyjí byl ale tehdy zamítnut s tím, že známka s tímto námětem již existuje.

Teprve v roce 2022 byl námět na Podyjí v podobě aršíku schválen a byl nám dán pokyn, že můžeme začít s jeho realizací.

"Knotci" - manželé Libuše a Jaromír Knotkovi
na Výstavce Známkové tvroby 18. 10. 2023

Podobnou práci jsme začínali vždy oslovením ředitele CHKO nebo jeho zástupce s prosbou o spolupráci. Zatím byla vždy odezva příznivá a byli jsme hned zahrnuti spoustou informací, rad a doporučení. Pouze tentokráte nastalo mlčení – žádná odpověď na naši žádost. Obrátili jsme se tedy na odborníky, s kterými jsme spolupracovali na předchozích aršících, z kterých se během spolupráce stali naši přátelé a požádali je, aby intervenovali v náš prospěch. Věděli jsme, že se navzájem znají a jejich přímluva ihned zafungovala. Ozvala se nám ta nejpovolanější – vědecká pracovnice, zástupkyně ředitele, se specializací na botaniku. Vysvětlila nám, že ředitel NP má obavy z další propagace parku. V poslední době, hlavně s rozvojem cykloturistiky, se neúnosně zvyšuje počet návštěvníků rezervace, vstupují i do zakázaných zón a zanechávají po sobě spoušť. Ubezpečili jsme ji, že vydání aršíku je ryze filatelistická záležitost, filatelisté přírodu v Podyjí určitě neohrozí a že by byla škoda, kdyby aršík s tímto námětem nevyšel. Vše se vysvětlilo, spolupráce byla přislíbena, kostky vrženy!

Byl dohodnut termín návštěvy Podyjí na červen, kdy bude příroda v rozpuku, ale nebude ještě probíhat hlavní turistická sezóna. Bylo nám doporučeno ubytování v malém kempu v Čížově, kde naše průvodkyně bydlí a můžeme se k večeru sejít přímo v kempu, a ne ve Zlíně, na Správě NP, kde má být v tu dobu rušno. 

Vyrazili jsme za krásného počasí směrem na Znojmo. Čekala nás dlouhá cesta, kterou jsme si chtěli zpříjemnit poslechem hudby z našeho stařičkého přijímače. Kousek za Prahou jsme ale postupně ztráceli signál na oblíbené stanice. Po ujetí stovky kilometrů se dalo poslouchat jen rádio Blaník a pořad Hezky česky, tentokrát pro pamětníky. To bylo něco pro nás – písně našeho mládí.  Z přístroje se líně linula líbezná lascivní limonáda. "Lepší chytit syfla, než rádio Blaník" prohlásil kdysi náš přítel, pravověrný rocker. Na tachometru bylo 260 km a byli jsme na místě, vjížděli do Čížova. Najít kemp bylo snadné, ubytování bez problémů. Útulná chatička pro dvě osoby se vším, co je třeba k životu. Dvě postele s lampičkou, stůl, židle a hlavně lednička, tolik důležitá ve vedrech, která probíhala. A součástí kempu příjemná restaurace.

Začaly ale problémy. Bylo domluveno spojit se s paní doktorkou po příjezdu mobilem, ale telefon měla vypnutý. Byli jsme najednou bezradní, připadal jsem si v neznámém prostředí úplně bezprizorný. (V mládí jsem býval vášnivým čtenářem beletrie, později jsem přešel na literaturu faktu, monografie, knihy o umění. Hlavně jsem ale četl knihy o přírodě, související s naší prací. V poslední době, s postupujícím věkem, však pročítám pouze příbalové letáky k předepsaným lékům. Jsou tak dlouhé a je toho tolik, že mně to připomíná četbu Proustova Hledání ztraceného času.) A proto jsme nutně potřebovali odbornou konzultaci a průvodkyni po zdejší krajině. Spojení ale stále nefungovalo. Nezbývalo nám, než udělat průzkum po vlastní ose.

V restauraci nám poradili cestu na vyhlídku Hardeg, která prý je nedaleko. Oba jsme měli problémy s chůzí. Manželka po operaci vbočeného palce u nohy, já zánět Achilovy šlachy.  Kousek za kempem byl ukazatel s textem: Vyhlídka Hardeg 2 km. Dohodli jsme se, že tuto vzdálenoust v pohodě zvládnem. Jenže ouha! Po ujití této vzdálenosti další rozcestník a tam nápis: Vyhlídka Hardeg 3,5 km s poznámkou – pouze na rozcestí! Manželka to vzdala a vrátila se na základnu. Já ale umíněně pokračoval. Cestou mně zaujal pouze na silnici přejetý krtek. Byl přejetý automobilem, takže vozem NP. Jiná vozidla mají zákaz vjezdu. Dorazil jsem k rozcestí a dolezl až na nově zbudovanou vyhlídku na malebné městečko ležící na rakouské straně. Je to jediné místo s výskytem naší nejnádhernější orchideje – střevíčníku, který jsem ale nenašel. Zato mne při zpáteční cestě překvapil další mrtvý přejetý krtek, tentokrát téměř neporušený, přejetý pravděpodobně cyklistou. Ležel na zádech, hned vedle toho placatého. Je to tedy asi místo, kde mají krtci přechod přes silnici. Z téměř neporušené mrtvolky je zřejmé, že kola jsou k přírodě šetrnější než automobily. Pořídil jsem si krtkovu fotografii a spěchal na základnu.

Cestou do kempu jsem se zastavil v kulturním středisku a vzal si nějaké prospekty s informacemi o Podyjí, které jsem večer se zájmem pročítal. Dočetl jsem se, že údolí Dyje vyplňují fluviální kvartérní sedimenty. V kvartéru byly krystalické horniny vystaveny působení eroze a v pleistocénu za přítomnosti permafrostu docházelo ke kryogenním pochodům a kongeliflukci. V georeliéfu se odráží vliv křížení geologických poruch okrajového diendorfského a moldanubického nasunutí. Ortorula je s vložkami amfibolitu a pararuly provrásněná do ležatých vrás. To mně uklidnilo a spokojeně jsem usnul.

Vstal jsem hned za svítání a zamířil na toaletu. Cestou mne zaujal obrovský slimák zvící délky přes 25 cm! Nejprve jsem se domníval, že někdo v noci nestihl doběhnout na záchod, ale lidskému trusu podobné těleso se začalo pohybovat! Vrátil jsem se tedy pro fotoaparát a pořídil další snímek. Později jsem, s pomocí literatury zjistil, že jde o slimáka popelavého (Limax cinereoniger), který může dosahovat až 30 cm délky a je pravděpodobně největším nahým suchozemským plžem na světě!

Málem jsem šlápl na štírovník růžkatý, který rostl hned před vchodem do naší chatičky. A hned vedle kokoška pastuší tobolka vedle poháňky hřebenité! Úročník bolhoj v mnoha exemplářích po celém pozemku kempu. Nedaleko toalet kokrhel luštinec a na pískovišti huseník písečný, lnice květel a dokonce tetlucha kozí pysk! Okouzlen probouzející se přírodou jižní Moravy jsem si šel ještě lehnout.

Po snídani nám nezbývalo než se projít po okolí Čížova. Po chvilce potulování se ale ozvala paní doktorka s omluvou. Prý je to neomluvitelné, ale včera na nás úplně zapomněla. Na správě parku měli návštěvu kolegů z Křivoklátska, kteří usilují také o začlenění mezi NP a přijeli pro cenné rady. Neobešlo se to bez ochutnávek vína z okolních vinic, a tak se přihodilo, že jsme se večer nesešli. Vše se dobré obrátilo, paní doktorka pro nás přijela služebním terénním vozem a celý den nám ukazovala ty nejnádhernější vyhlídky na údolí Dyje. Večer jsme spolu ještě poseděli v kempu u našeho dřevěného stanu a byli jsme obdarováni spoustou informací. Bylo nám doporučeno mnoho erbovních druhů, které Podyjí charakterizují. Druhy rostlin a živočichů, které nám nejvíce vyhovovaly, jsou zobrazeny na aršíku.

Další den nás ještě čekala cesta k vyhlídce na proslulou vinici Šobes. Byli jsme od pohledu na tento kopec s vinicí nejprve zrazováni. Prý je to místo až příliš známé a kvůli vinici s vinným sklípkem turisty neúnosně hojně navštěvované. My jsme měli ale štěstí a na vyhlídce jsme byli úplně sami. A pohled z výšky na meandr Dyje s okolním panoramatem okolních vrchů nám vyrazil dech. Tento pohled musí být ústředním motivem aršíku!

Po hodině fotografování, skicování a prolézání okolí vyhlídky jsme se vydali na cestu zpáteční. Na obou stranách silnice mnohakilometrová třešňová alej s dozrávajícími plody. Byli jsme instruováni, že o třešně nemá nikdo zájem a zůstávají na stromech. Pustili jsme se tedy do sklizně, která nám připomněla chmelovou brigádu v době studií. Po naplnění kufru automobilu Škoda Octavia Combi jsme konečně plnou parou zamířili k domovu. Potom už stačilo pouze aršík s mnoha přírodními objekty zkomponovat, rozvrhnout, nakreslit, naskenovat, vytvořit blánu doplněnou písmem, udělat xerokopii pro náš archiv, připravit aršík pro tisk ve zmenšené podobě, udělat obálky FDC, návrhy na Cartes Maxima, vyrobit razítka a vše v termínu odevzdat.

Bylo to krásné a rádi na tuto práci i na pobyt v Podyjí vzpomínáme.
A tak Dyje Adieu!