M. Knotek: Život pod vodní hladinou – text ke známce emise EUROPA

Autoři návrhu: Jaromír Knotek a Libuše Knotková

Pojďte a poslyšte o životě pod hladinou našich vod od jednoho z autorů známky a jednoho z nejpovolanějších. Neboť žádný z našich výtvarných umělců se nezanořil pod hladinu s dýchacím přístrojem již v letech osmdesátých, ještě za dob reálného socializmu, žádný z našich výtvarníků nemá dosud platnou legitimaci CMAS (organizace založená J. Y. Cousteauem) s číslem C – I0251 a potvrzením o placení členských příspěvků až do roku 2019! 
Při práci na známce jsme proto nepotřebovali bádat v odborné literatuře, ale v přírodě, tam, kde ve vodě žijí raci, hledáme k práci inspiraci.
Lidské oči, pod vodou téměř slepé, potřebují vodotěsnou masku, protože vrstva vzduchu mezi naší hlavou a sklem masky umožní vidět ve vodě stejně zřetelně jako na suchu. Další podmínkou je však čistota, průzračnost vody. Protože, i když jsme vybaveni maskou, ploutvemi, šnorchlem nebo drahým přístrojem na potápění, zanoříme-li se pod hladinu našich řek, přehrad nebo rybníků, nevidíme většinou vůbec nic. Abychom měli ten pravý zážitek ze života pod hladinou, musíme podniknout cestu za hranice našeho státu, k některému z průzračných evropských jezer, nebo na jih k moři. Je-li ale v mokrém živlu mizerná viditelnost, neznamená to, že by taková voda neoplývala bohatým životem. Mnohdy je tomu právě naopak, protože takové vody obsahují množství živin potřebných k životu vodního tvorstva.
Protože je známka součástí emise EUROPA a stejné téma bylo zadáno současně mnoha výtvarníkům různých států, bylo třeba zvolit ekosystém typický pro naši republiku. Většina evropských států má moře, kde je život bezkonkurenčně nejbohatší. A sladkovodních prostředí je velká řada a každé má svá specifika. Existují veletoky, řeky, potoky, přehrady, jezera, rybníky, bystřiny, močály i vodní tůně. Nemůžeme u nás konkurovat evropským veletokům, skandinávským, alpským ledovcovým jezerům, jihoevropským řekám s průzračnou vodou nebo pyrenejským či balkánským jezerům s endemitními živočichy. (např. Ohridské a Prespanské jezero v Makedonii s množstvím sladkovodních endemitních ryb).
Naše republika je na jezera chudá, nejvíc jich najdeme na Šumavě. Známé Kamencové jezero u Chomutova je prosycené kamencem, má sice léčebné účinky, není však vhodné k životu vodního tvorstva. Přesto je naše vlast bohatá na rozličné druhy vod – horské říčky, potoky, hluboké přehrady, nebo umělá jezera.

Jsme ale rybníkářská velmoc, a i u nás se vyskytují rybníky, zatopené lomy i přehrady s dobrou viditelností. Je to především lom v Hříměždicích, který dříve patřil Svazu Českých potápěčů. Byl vybaven plošinou pro výcvik k sestupům pod hladinu a v hloubce několika metrů byl umístěn zvon s přívodem vzduchu, kde mohl potápěč odložit náústek automatiky a skleněnými okénky pozorovat ryby a adepty na potápění zápolící s lahvemi se stlačeným vzduchem na zádech, bojující se spoustou hadic a náústků, často v ledové vodě. Dále to je lom Rumchalpa u Nové Paky, Kosov u Berouna, umělé jezero Medard na sokolovsku a filmaři hojně využívaný lom Amerika s čistou vodou, množstvím raků a hrouzků.  A nedaleko Prahy je Bořená hora, nebo lom Žernovka. Ve všech jsou většinou vysazení kapři, štiky, okouni, občas sumci.

V sladkovodních nádržích, ve volné vodě – rybníce, jezeře či přehradě – se rozlišují tři hlavní pásma. Pelagiál – vrchní dobře prosvětlené pásmo, litorál – pásmo se sníženou viditelností a spodní - sublitorál, ležící mimo pronikání světla, kde se potápěč musí orientovat převážně hmatem. U většiny našich nádrží s dobrou viditelností nejsou všechna pásma vytvořena, např. v mělkých rybnících světlo proniká až ke dnu. Když se potřebujeme ponořit až na dno, odborně bentál, je potřeba si připomenout, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené. Když toužíme po zážitku z průzkumu bentálu, je proto dobré být vybaven opaskem s olověnou zátěží. Čím je potápěč objemnější, tím potřebuje větší zátěž, aby se dostal snadněji ke dnu. Na dně nás potom čeká pohled vskutku famózní! Spousta plechovek, plastových lahví, barelů nebo starých pneumatik se sjetým vzorkem. Při troše štěstí najdeme i kompletní vyřazený bicykl, nebo dětský kočárek. Přátelé potápěči z jižních Čech mně před lety líčili, že se u nich v rybníce u Tábora nachází potopený celý traktor a potápěči ho využívají jako atrakci podobně, jako se v moři prozkoumávají potopené lodní vraky. Traktorista při žních na noční směně patrně usnul za volantem, vjel do rybníka a probudil se až poté, když mu voda začala pronikat do kabiny.
Nedávno jsem se dočetl o umělém jezeru Lago di Resia v Itálii, ze kterého ční majestátní věž zatopeného kostela. Doslechl jsem se o Lucernském jezeru ve Švýcarsku s viditelností několika desítek metrů. Sám jsem měl tu čest, zanořit se do třpytivých vod největšího italského jezera Lago di Garda u Verony, nazývanému osmý div světa. Hladina je puhých 65 metrů n. m., ale hloubka až 365 m! Řadí se tedy k největším kryptodepresím na zemském povrchu. Na dně žádného z těchto jezer, však nenajdeme traktor. A každý traktorista vám potvrdí, že nejkrásnější pohled na svět je z kabiny traktoru.
Stejně, jako ve vodě rozlišujeme pásma průniku světla, musíme dnes bohužel rozlišoval mezi předměty, které do vodního prostředí nepatří, a živočichy, kteří jsou součástí určitého vodního ekosystému. Co se života ve vodě týče, většina občanů, užívajících řeky a vodní nádrže výhradně k letní rekreaci, mají povědomí pouze o rostlinách, které vyrůstají ze dna až k hladině a znepříjemňují jim požitek z plavání. Občas zahlédnou rybu, která proplave podél břehu, nebo ji z vody vytáhne trpělivý rybář. Vody však pulzují bohatým životem, rozličnou flórou a faunou zahrnující množství zooplanktonu, řas, rostlin, bezobratlých živočichů (vodních roztočů, korýšů, vodních brouků), obojživelníků a spoustou obratlovců, kteří potřebují vodní prostředí k svěmu životu. Na malé ploše známky jsme však pro přehlednost mohli pouze naznačit tuto pestrost několika typickými zástupci každé třídy. 

Známce vévodí štika – královna našich pomalu tekoucích vod a rybníků. V její blízkosti je krásně zbarvený okoun, který je její častou kořistí. Z obojživelníků jsme vybrali nejkrásnějšího z našich čolků, čolka velkého. Aby byla známka genderově vyvážena, je spolu se samcem vyobrazena i samička. Z bytostí vyobrazených na známce je u čolků nejvíce patrný pohlavní dimorfizmus. Z korýšů je zastoupen rak bahenní, který, na rozdíl od svých vzácnějších soudruhů – raka kamenáče a říčního, nejlépe zapadá do rybniční sestavy druhů na známce a spolu s nimi je i našlm druhem původním. Z třídy mlžů je tu typická zástupkyně našich rybníků – škeble rybničná a plže reprezentuje okružák ploský. A na závěr efektní představitel našich vodních brouků – potápník vroubený.

Na FDC – obálku prvního dne vydání, jsme jako námět zvolili kapra, typickou rybu chovanou od středověku v našich rybnících a pro barevné oživení jsme připojili pstruha duhového, poslední dobou úspěšně vysazovaného do chladnějších kaprovitých rybníků a přehrad.

Na razítku je sumec, naše největší ryba. Kresba na razítku je doplněna datem vydání a nápisem Praha. Známka je součástí emise EUROPA a naše hlavní město je proto nejvhodnější.  Navíc, druhy představené na známce se v Praze a jejím okolí vyskytují, nejde u žádné endemity. Legendární byl sumec, který žil v šedesátých letech přímo Na Čertovce, existují jeho filmové záběry. Občas byl odloven, zvážen a znovu vypuštěn. Později uhynul, ale sumci jsou uměle vysazeni v soukromých pískovnách v okolí Prahy a vyskytují se např. i v rybníku nedaleko letiště Václava Havla. 

Sám jsem asistoval při ulovení obří štiky, kterou kamarád chytil přímo pod Karlovým mostem. (Viz přiložené foto.) I v příslovečně znečištěné řece Vltavě je za příznivých podmínek i v Praze dobrá viditelnost, pod mostem Barikádníků byla při holomrazech naměřena až 6 m!

A na závěr snad pozdrav potápěčů – průzkumníků vodního prostředí: Vzhůru dolů! (A filatelii zvlášť.)
  

Mirek Knotek – květen 2024