Jak se přihodilo, že si můžeme na poště zakoupit a případně
olíznout veverku, hranostaje, zajíce a dokonce i lišku!
Již od roku 2005, v době, kdy jsme začali pracovat na aršících zaměřených na
naše nejvzácnější chráněná území, dostávali jsme často dotazy od
filatelistů, ale i odborníků z řad našich přátel dotazy, proč na známky
nezařazujeme i běžné druhy živočichů, všeobecně známé, oblíbené, ale
upřednostňujeme pouze vzácné druhy, s kterými se běžně nesetkáváme. Vždyť i
kdysi běžná zvířata se vlivem působení člověka stávají stále vzácnějšími.
Odpovídali jsme, že při zadané práci musíme úzce spolupracovat s místními
odborníky – zaměstnanci příslušné CHKO a respektovat druhy, které nám oni
doporučí a jsou pro daný region typické. Ale ujišťovali jsme je, že na běžné
oblíbené druhy také možná někdy dojde.
A stalo se! Před dvěma roky jsme podali návrh na aršík s běžnou faunou, který
byl schválen. Pro větší atraktivnost, jsme chtěli kresbu každého dospělce
doplnit ještě obrázkem jeho mláděte, aby aršík oslovil i mladší zájemce o
filatelii :-).
Na známky jsme vybrali druhy všeobecně známé, oblíbené, s kterými jsme se od
dětství setkávali třeba při četbě pohádek. Každé zvíře zobrazené na známkách
důvěrně známe, ke každému se vztahuje vzpomínka či historka.
A teď k jednotlivým známkám:
Známka 34 Kč – Veverka – opička našich lesů.
Již v roce 2010 se připravovala emise určená dětem a motivem mělo být známé
zvíře s mládětem. My jsme tehdy předložili návrh veverky a křečka. Kupodivu byl
vybrán křeček. Je prý dětmi oblíbený, rodiče ho dětem kupují na hraní. Veverku
ale doma nikdo nechová a mnoho dětí ji zná pouze z obrázků. Přitom je známo, že
křeček bývá náladový, občas zaútočí, děti kousne, někdy je třeba i lékařského
ošetření. Oproti tomu není dosud zaznamenán jediný případ napadení člověka
veverkou! Proto jsme po letech využilli tuto příležitost a zařadili veverku na
aršík s mláďaty.
Známka 27 Kč – Hranostaj – lasička panovníky oblíbená.
Z jejího bílého kožíšku, kterým se šelmička honosi pouze v zimním období, se
zhotovoval slavnostní plášť, nazývaný hermelín, používaný při korunovaci
panovníků. Ve starší literatuře je někdy pro hranostaje užíván název hermelín a
mnozí se domnívají, že je pojmenován po syrečku s bílou plísní. Je tomu však
naopak.
Já jsem byl nedávno, brzy ráno, objednán na výměnu oleje v automobilu Škoda
Octavia a musel jsem z naší chaty přejet z hloubi lesa do Prahy. Ráno jsem
nastartoval jen s obtížemi a nemohl jsem téměř točit volantem. Naštěstí
autoservis máme nedaleko od domu z kopce, takže jsem mohl sjel přímo, jako na
saních, do autoopravny. Po chvíli mně z dílny volali, že se v prostoru pod
kapotou motoru usídlila kuna a když jsem ráno startoval, asi se polekala, zazmatkovala
a celá popletená se zapletla, zaklínila do klínového řemenu. Poprosil jsem, ať
ji nevyhazují, abych si ji mohl prohlédnout a pořídit fotodokumentaci. Moje
předtucha se potvrdila. Jak se zpívá v naší národní písni: Nebyla to holubička,
byl to pták, tak i v tomto případě nešlo o kunu skalní, ale o hranostaje, který
je jí dost podobný. Nemohu předložit, s ohledem na citlivější povahy, jeho
fotografie. Hranostaj byl po vytažení z motoru o dost delší, než jak ho
známe z přírody a neodpovídal obrazu, jaký vidíme na aršíku.
Známka 31 Kč – Zajíc – polí pán, myslivci i dětmi milován.
Na tohoto živočicha mám ještě dramatičtější vzpomínku. V době, když syn ještě
nenavštěvoval základní školu a my jsme mohli pobývat a pracovat celé léto na
chatě ve Starých Splavech, jezdil jsem pouze občas do Prahy na konzultace s
autory textu knih, které jsme ilustrovali. Zpět za rodinou jsem potom jezdil
záměrně až po setmění, kdy byl již na silnici menší provoz. A jednou, v
pověstných zákrutách za Liběchovem, mně v zatáčce vběhl pod auto zajíc. Viděl
jsem ho ve zpětném zrcátku ležet uprostřed silnice. Okamžitě mne napadlo,
že by ho mohl někdo sebrat. Elegantně jsem tedy zacouval, popadl ušáka za
uši a položil ho na podlahu vedle sebe. Auto se rozjelo a začaly se dít divy!
Zajíc byl jen omráčený, po chvíli se vzpamatoval a začal řádit po celém interieru
automobilu. Přeskakoval během jízdy z předního sedadla na zadní, zkoušel
vyskočit zavřeným oknem a několikrát se proběhl i po stropě. Nejhorší situace
však nastala, když vběhl na pedály a pomáhal mi střídavě brzdit, nebo přidávat
plyn. A já nemohl zastavit, protože se za mnou již vytvořila kolona vozidel.
Teprve před cílem mé cesty se na rovné vozovce zklidnil a seděl způsobně na
vedlejším sedadle. Vystoupil jsem před chatou z vozu a šel pro manželku, abych
jí ukázal svého spolujezdce. Ten mezitím přeskočil na moje sedadlo a seděl před
volantem. Žena málem omdlela! Myslela, že se jí to zdá. Hlavou jí prolétlo, že
je zajíc cvičený a střídal se se mnou v řízení. Ušák s námi potom žil celé léto
až do zimy. Dali jsme ho do dětské ohrádky a spásal nám trávu na zahradě. Na
noc jsme ho dávali do prádelny. Obohatil náš život a po vánocích – i
jídelníček.
Známka 38 Kč – Liška – vychytralá bystrouška a také stavební spořitelna.
V dětství jsem dostal k vánocům knihu se sovětskou pohádkou Zajíček Hrdopýšek.
Jako hlavní padouši zde vystupují liška s vlkem. Já se dlouho po četbě té knihy
domníval, že liška je samička a vlk je její partner. Když se v hodinách
přírodopisu probíraly psovité šelmy, měl jsem zrovna příušnice a nebyl jsem
přítomen. A tak se stalo, že teprve po ukončení vysokoškolského studia jsem se
v odborné literatuře dočetl, že jde o samostatné druhy. Obsah pohádky je
jednoduchý a trefně ilustruje ruskou mentalitu. Sympatický zajíc ukradne
spícímu myslivci pušku a protože je ozbrojen, vyžene, právem silnějšího,
nesympatickou lišku z domečku, který si sama postavila a nastěhuje se tam se
svou rodinou. Liška se ale nechce svého obydlí vzdát a přivede si na pomoc
vlka. Vtrhnou dovnitř, ukáže se, že zajíc s puškou neumí zacházet a rodinu
zajíců společně vyženou. Zajíček se ale od staršího a moudrého zajíce naučí jak
se z pušky střílí, lišce s vlkem střelbu předvede a ti musí s ostudou a s
tlapami nad hlavou odejít k močálu a žít tam, kde kvákají žáby. Takže nakonec
vše dobře dopadne a zlo zvítězí nad dobrem. Knihu doprovází sugestivní
ilustrace a jednu z nich předkládám jako ukázku. O lišce je známo, že často
běhá pro zázvor k Táboru a proto jsme na razítko použili název tohoto města.
Ze zvířat vyobrazených na známkách a kupónech je pouze liška druhem, jehož
početnost se nijak nesnižuje. Může se tedy lovit celý rok. V minulých letech
byla pronásledována jako přenašeč vztekliny. V současné době se však podařilo,
zásluhou orální vakcinace, vzteklinu na našem území zcela vymítit. Ostatní,
kdysi běžné druhy však ubývají. Například, králík divoký v posledních dvou
desetiletích na značné části našeho území zcela vymizel, stal se vzácným, pouze
s ostrůvkovitým výskytem. Každým rokem se snižují i stavy zajíců. Výrazné
snížení početnosti se projevilo i u veverek. Aršík Mláďata v naší přírodě
může být tedy plným právem řazen k emisi Ochrana přírody.
Věříme, že se náš nový aršík, který se tak trochu svým zaměřením vymyká těm
předešlým, bude líbit.
Jaromír Knotek