Mláďata v naší přírodě - Text k inauguraci aršíku emise Ochrana přírody

Jak se přihodilo, že si můžeme na poště zakoupit a případně olíznout veverku, hranostaje, zajíce a dokonce i lišku!

Již od roku 2005, v době, kdy jsme začali pracovat na aršících zaměřených na naše nejvzácnější chráněná území, dostávali jsme často dotazy od filatelistů, ale i odborníků z řad našich přátel dotazy, proč na známky nezařazujeme i běžné druhy živočichů, všeobecně známé, oblíbené, ale upřednostňujeme pouze vzácné druhy, s kterými se běžně nesetkáváme. Vždyť i kdysi běžná zvířata se vlivem působení člověka stávají stále vzácnějšími. Odpovídali jsme, že při zadané práci musíme úzce spolupracovat s místními odborníky – zaměstnanci příslušné CHKO a respektovat druhy, které nám oni doporučí a jsou pro daný region typické. Ale ujišťovali jsme je, že na běžné oblíbené druhy také možná někdy dojde.
A stalo se! Před dvěma roky jsme podali návrh na aršík s běžnou faunou, který byl schválen. Pro větší atraktivnost, jsme chtěli kresbu každého dospělce doplnit ještě obrázkem jeho mláděte, aby aršík oslovil i mladší zájemce o filatelii :-).
Na známky jsme vybrali druhy všeobecně známé, oblíbené, s kterými jsme se od dětství setkávali třeba při četbě pohádek. Každé zvíře zobrazené na známkách důvěrně známe, ke každému se vztahuje vzpomínka či historka.

A teď k jednotlivým známkám:
Známka 34 Kč – Veverka – opička našich lesů.
Již v roce 2010 se připravovala emise určená dětem a motivem mělo být známé zvíře s mládětem. My jsme tehdy předložili návrh veverky a křečka. Kupodivu byl vybrán křeček. Je prý dětmi oblíbený, rodiče ho dětem kupují na hraní. Veverku ale doma nikdo nechová a mnoho dětí ji zná pouze z obrázků. Přitom je známo, že křeček bývá náladový, občas zaútočí, děti kousne, někdy je třeba i lékařského ošetření. Oproti tomu není dosud zaznamenán jediný případ napadení člověka veverkou! Proto jsme po letech využilli tuto příležitost a zařadili veverku na aršík s mláďaty.

Známka 27 Kč – Hranostaj – lasička panovníky oblíbená.
Z jejího bílého kožíšku, kterým se šelmička honosi pouze v zimním období, se zhotovoval slavnostní plášť, nazývaný hermelín, používaný při korunovaci panovníků. Ve starší literatuře je někdy pro hranostaje užíván název hermelín a mnozí se domnívají, že je pojmenován po syrečku s bílou plísní. Je tomu však naopak. 
Já jsem byl nedávno, brzy ráno, objednán na výměnu oleje v automobilu Škoda Octavia a musel jsem z naší chaty přejet z hloubi lesa do Prahy. Ráno jsem nastartoval jen s obtížemi a nemohl jsem téměř točit volantem. Naštěstí autoservis máme nedaleko od domu z kopce, takže jsem mohl sjel přímo, jako na saních, do autoopravny. Po chvíli mně z dílny volali, že se v prostoru pod kapotou motoru usídlila kuna a když jsem ráno startoval, asi se polekala, zazmatkovala a celá popletená se zapletla, zaklínila do klínového řemenu. Poprosil jsem, ať ji nevyhazují, abych si ji mohl prohlédnout a pořídit fotodokumentaci. Moje předtucha se potvrdila. Jak se zpívá v naší národní písni: Nebyla to holubička, byl to pták, tak i v tomto případě nešlo o kunu skalní, ale o hranostaje, který je jí dost podobný. Nemohu předložit, s ohledem na citlivější povahy, jeho fotografie.  Hranostaj byl po vytažení z motoru o dost delší, než jak ho známe z přírody a neodpovídal obrazu, jaký vidíme na aršíku.

Známka 31 Kč – Zajíc – polí pán, myslivci i dětmi milován.
Na tohoto živočicha mám ještě dramatičtější vzpomínku. V době, když syn ještě nenavštěvoval základní školu a my jsme mohli pobývat a pracovat celé léto na chatě ve Starých Splavech, jezdil jsem pouze občas do Prahy na konzultace s autory textu knih, které jsme ilustrovali. Zpět za rodinou jsem potom jezdil záměrně až po setmění, kdy byl již na silnici menší provoz. A jednou, v pověstných zákrutách za Liběchovem, mně v zatáčce vběhl pod auto zajíc. Viděl jsem ho ve zpětném zrcátku ležet uprostřed silnice. Okamžitě mne napadlo, že  by ho mohl někdo sebrat. Elegantně jsem tedy zacouval, popadl ušáka za uši a položil ho na podlahu vedle sebe. Auto se rozjelo a začaly se dít divy! Zajíc byl jen omráčený, po chvíli se vzpamatoval a začal řádit po celém interieru automobilu. Přeskakoval během jízdy z předního sedadla na zadní, zkoušel vyskočit zavřeným oknem a několikrát se proběhl i po stropě. Nejhorší situace však nastala, když vběhl na pedály a pomáhal mi střídavě brzdit, nebo přidávat plyn. A já nemohl zastavit, protože se za mnou již vytvořila kolona vozidel. Teprve před cílem mé cesty se na rovné vozovce zklidnil a seděl způsobně na vedlejším sedadle. Vystoupil jsem před chatou z vozu a šel pro manželku, abych jí ukázal svého spolujezdce. Ten mezitím přeskočil na moje sedadlo a seděl před volantem. Žena málem omdlela! Myslela, že se jí to zdá. Hlavou jí prolétlo, že je zajíc cvičený a střídal se se mnou v řízení. Ušák s námi potom žil celé léto až do zimy. Dali jsme ho do dětské ohrádky a spásal nám trávu na zahradě. Na noc jsme ho dávali do prádelny. Obohatil náš život a po vánocích – i jídelníček.

Známka 38 Kč – Liška – vychytralá bystrouška a také stavební spořitelna.

V dětství jsem dostal k vánocům knihu se sovětskou pohádkou Zajíček Hrdopýšek. Jako hlavní padouši zde vystupují liška s vlkem. Já se dlouho po četbě té knihy domníval, že liška je samička a vlk je její partner. Když se v hodinách přírodopisu probíraly psovité šelmy, měl jsem zrovna příušnice a nebyl jsem přítomen. A tak se stalo, že teprve po ukončení vysokoškolského studia jsem se v odborné literatuře dočetl, že jde o samostatné druhy. Obsah pohádky je jednoduchý a trefně ilustruje ruskou mentalitu. Sympatický zajíc ukradne spícímu myslivci pušku a protože je ozbrojen, vyžene, právem silnějšího, nesympatickou lišku z domečku, který si sama postavila a nastěhuje se tam se svou rodinou. Liška se ale nechce svého obydlí vzdát a přivede si na pomoc vlka. Vtrhnou dovnitř, ukáže se, že zajíc s puškou neumí zacházet a rodinu zajíců společně vyženou. Zajíček se ale od staršího a moudrého zajíce naučí jak se z pušky střílí, lišce s vlkem střelbu předvede a ti musí s ostudou a s tlapami nad hlavou odejít k močálu a žít tam, kde kvákají žáby. Takže nakonec vše dobře dopadne a zlo zvítězí nad dobrem. Knihu doprovází sugestivní ilustrace a jednu z nich předkládám jako ukázku. O lišce je známo, že často běhá pro zázvor k Táboru a proto jsme na razítko použili název tohoto města.
Ze zvířat vyobrazených na známkách a kupónech je pouze liška druhem, jehož početnost se nijak nesnižuje. Může se tedy lovit celý rok. V minulých letech byla pronásledována jako přenašeč vztekliny. V současné době se však podařilo, zásluhou orální vakcinace, vzteklinu na našem území zcela vymítit. Ostatní, kdysi běžné druhy však ubývají. Například, králík divoký v posledních dvou desetiletích na značné části našeho území zcela vymizel, stal se vzácným, pouze s ostrůvkovitým výskytem. Každým rokem se snižují i stavy zajíců. Výrazné snížení početnosti se projevilo i u veverek. Aršík Mláďata v naší přírodě může být tedy plným právem řazen k emisi Ochrana přírody.
Věříme, že se náš nový aršík, který se tak trochu svým zaměřením vymyká těm předešlým, bude líbit.  
Jaromír Knotek