Autoři
návrhu: Jaromír Knotek a Libuše KnotkováPojďte a
poslyšte o životě pod hladinou našich vod od jednoho z autorů známky a jednoho
z nejpovolanějších. Neboť žádný z našich výtvarných umělců se nezanořil pod
hladinu s dýchacím přístrojem již v letech osmdesátých, ještě za dob reálného
socializmu, žádný z našich výtvarníků nemá dosud platnou legitimaci CMAS
(organizace založená J. Y. Cousteauem) s číslem C – I0251 a potvrzením o
placení členských příspěvků až do roku 2019!
Při práci na
známce jsme proto nepotřebovali bádat v odborné literatuře, ale v
přírodě, tam, kde ve vodě žijí raci, hledáme k
práci inspiraci.
Lidské oči,
pod vodou téměř slepé, potřebují vodotěsnou masku, protože vrstva vzduchu mezi
naší hlavou a sklem masky umožní vidět ve vodě stejně zřetelně jako na suchu.
Další podmínkou je však čistota, průzračnost vody. Protože, i když jsme
vybaveni maskou, ploutvemi, šnorchlem nebo drahým přístrojem na potápění,
zanoříme-li se pod hladinu našich řek, přehrad nebo rybníků, nevidíme většinou
vůbec nic. Abychom měli ten pravý zážitek ze života pod hladinou, musíme
podniknout cestu za hranice našeho státu, k některému z průzračných evropských
jezer, nebo na jih k moři. Je-li ale v mokrém živlu mizerná viditelnost,
neznamená to, že by taková voda neoplývala bohatým životem. Mnohdy je tomu
právě naopak, protože takové vody obsahují množství živin potřebných k životu
vodního tvorstva.
Protože je známka součástí emise EUROPA a stejné téma bylo zadáno současně
mnoha výtvarníkům různých států, bylo třeba zvolit ekosystém typický pro naši
republiku. Většina evropských států má moře, kde je život bezkonkurenčně
nejbohatší. A sladkovodních prostředí je velká řada a každé má svá specifika.
Existují veletoky, řeky, potoky, přehrady, jezera, rybníky, bystřiny, močály i
vodní tůně. Nemůžeme u nás konkurovat evropským veletokům, skandinávským,
alpským ledovcovým jezerům, jihoevropským řekám s průzračnou vodou nebo
pyrenejským či balkánským jezerům s endemitními živočichy. (např. Ohridské a
Prespanské jezero v Makedonii s množstvím sladkovodních endemitních ryb).
Naše republika je na jezera chudá, nejvíc jich najdeme na Šumavě. Známé
Kamencové jezero u Chomutova je prosycené kamencem, má sice léčebné účinky,
není však vhodné k životu vodního tvorstva. Přesto je naše vlast bohatá na
rozličné druhy vod – horské říčky, potoky, hluboké přehrady, nebo umělá jezera.
Jsme ale rybníkářská velmoc, a i u nás se vyskytují rybníky, zatopené lomy i
přehrady s dobrou viditelností. Je to především lom v Hříměždicích, který dříve
patřil Svazu Českých potápěčů. Byl vybaven plošinou pro výcvik k sestupům pod
hladinu a v hloubce několika metrů byl umístěn zvon s přívodem vzduchu, kde
mohl potápěč odložit náústek automatiky a skleněnými okénky pozorovat ryby a
adepty na potápění zápolící s lahvemi se stlačeným vzduchem na zádech, bojující
se spoustou hadic a náústků, často v ledové vodě. Dále to je lom Rumchalpa u
Nové Paky, Kosov u Berouna, umělé jezero Medard na sokolovsku a filmaři hojně
využívaný lom Amerika s čistou vodou, množstvím raků a hrouzků. A
nedaleko Prahy je Bořená hora, nebo lom Žernovka. Ve všech jsou většinou
vysazení kapři, štiky, okouni, občas sumci.
V sladkovodních nádržích, ve volné vodě – rybníce, jezeře či přehradě – se
rozlišují tři hlavní pásma. Pelagiál – vrchní dobře prosvětlené pásmo, litorál –
pásmo se sníženou viditelností a spodní - sublitorál, ležící mimo pronikání
světla, kde se potápěč musí orientovat převážně hmatem. U většiny našich nádrží
s dobrou viditelností nejsou všechna pásma vytvořena, např. v mělkých rybnících
světlo proniká až ke dnu. Když se potřebujeme ponořit až na dno, odborně bentál,
je potřeba si připomenout, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno
silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené. Když toužíme po zážitku
z průzkumu bentálu, je proto dobré být vybaven opaskem s olověnou zátěží. Čím
je potápěč objemnější, tím potřebuje větší zátěž, aby se dostal snadněji ke
dnu. Na dně nás potom čeká pohled vskutku famózní! Spousta plechovek,
plastových lahví, barelů nebo starých pneumatik se sjetým vzorkem. Při troše
štěstí najdeme i kompletní vyřazený bicykl, nebo dětský kočárek. Přátelé
potápěči z jižních Čech mně před lety líčili, že se u nich v rybníce u Tábora
nachází potopený celý traktor a potápěči ho využívají jako atrakci podobně,
jako se v moři prozkoumávají potopené lodní vraky. Traktorista při žních na
noční směně patrně usnul za volantem, vjel do rybníka a probudil se až poté,
když mu voda začala pronikat do kabiny.
Nedávno jsem se dočetl o umělém jezeru Lago di Resia v Itálii, ze kterého ční
majestátní věž zatopeného kostela. Doslechl jsem se o Lucernském jezeru ve
Švýcarsku s viditelností několika desítek metrů. Sám jsem měl tu čest, zanořit
se do třpytivých vod největšího italského jezera Lago di Garda u Verony,
nazývanému osmý div světa. Hladina je puhých 65 metrů n. m., ale hloubka až 365
m! Řadí se tedy k největším kryptodepresím na zemském povrchu. Na dně žádného z
těchto jezer, však nenajdeme traktor. A každý traktorista vám potvrdí, že
nejkrásnější pohled na svět je z kabiny traktoru.
Stejně, jako ve vodě rozlišujeme pásma průniku světla, musíme dnes bohužel
rozlišoval mezi předměty, které do vodního prostředí nepatří, a živočichy,
kteří jsou součástí určitého vodního ekosystému. Co se života ve vodě týče,
většina občanů, užívajících řeky a vodní nádrže výhradně k letní rekreaci, mají
povědomí pouze o rostlinách, které vyrůstají ze dna až k hladině a
znepříjemňují jim požitek z plavání. Občas zahlédnou rybu, která proplave podél
břehu, nebo ji z vody vytáhne trpělivý rybář. Vody však pulzují bohatým
životem, rozličnou flórou a faunou zahrnující množství zooplanktonu, řas,
rostlin, bezobratlých živočichů (vodních roztočů, korýšů, vodních brouků),
obojživelníků a spoustou obratlovců, kteří potřebují vodní prostředí k svěmu
životu. Na malé ploše známky jsme však pro přehlednost mohli pouze naznačit
tuto pestrost několika typickými zástupci každé třídy. 
Známce vévodí štika – královna našich pomalu tekoucích vod a rybníků. V její
blízkosti je krásně zbarvený okoun, který je její častou kořistí. Z
obojživelníků jsme vybrali nejkrásnějšího z našich čolků, čolka velkého. Aby
byla známka genderově vyvážena, je spolu se samcem vyobrazena i samička. Z
bytostí vyobrazených na známce je u čolků nejvíce patrný pohlavní dimorfizmus.
Z korýšů je zastoupen rak bahenní, který, na rozdíl od svých vzácnějších
soudruhů – raka kamenáče a říčního, nejlépe zapadá do rybniční sestavy druhů na
známce a spolu s nimi je i našlm druhem původním. Z třídy mlžů je tu typická
zástupkyně našich rybníků – škeble rybničná a plže reprezentuje okružák ploský.
A na závěr efektní představitel našich vodních brouků – potápník vroubený.
A na závěr snad pozdrav potápěčů – průzkumníků vodního prostředí: Vzhůru dolů!
(A filatelii zvlášť.)
Mirek Knotek – květen 2024
Příspěvky
