Zemřel PhDr. Pavel Čtvrtník (*6. 5. 1947 – †29. 8. 2008)

Pavel Čtvrtník na fotografii z výstavy PRAGA 1988

Dne 29. srpna tohoto roku nás zasáhla smutná zpráva – po dlouhé a těžké nemoci zemřel dlouholetý ředitel Poštovního muzea PhDr. Pavel Čtvrtník.

Pavel Čtvrtník se narodil 6. 5. 1947 v Novém Boru jako nejmladší ze tří dětí Františka a Věry Čtvrtníkových. Po maturitě na pražském gymnáziu (1965) zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (obor filozofie – historie), které úspěšně dokončil v roce 1970. V následujícím roce obhájil rigorózní práci na téma Hermeneutika a problém dějinnosti v současné filozofii a v letech 1972-73 navštěvoval Kabinet muzejní a vlastivědné práce při Národním muzeu. Jeho vypravěčské schopnosti, nadhled i zaujetí pro vystudovaný obor mu dovolily, aby se krátce věnoval pedagogické činnosti. Svůj hlavní zájem však nakonec soustředil na dějiny poštovnictví na našem území, jimž zůstal věrný po celý zbytek života.

Do Poštovního muzea nastoupil ještě jako student Filozofické fakulty 1.2. 1970, aby zde nakonec zůstal neuvěřitelných 37 let. Začínal jako kurátor v oddělení dějin pošty a telekomunikací, které vedl do 10. ledna 1977, kdy se stal vedoucím (od r. 1993 ředitelem) muzea. Již krátce po příchodu do muzea osvědčil mimořádný organizační talent. Tehdy se muzeum nacházelo ve velmi složité situaci a nechybělo mnoho, aby bylo zcela zrušeno. Je především zásluhou Pavla Čtvrtníka, že se podařilo stabilizovat personální poměry, obnovit sbírkovou, expoziční a badatelskou činnost a navázat kontakty s partnerskými institucemi doma i v zahraničí. Nejviditelnějším důkazem tohoto úsilí bylo otevření pobočky ve Vyšším Brodě v roce 1976 a následně také nového sídla Poštovního muzea v Praze v roce 1988. Po pádu komunistického režimu se Pavel Čtvrtník snažil o rozšíření muzejních aktivit směrem k veřejnosti. Výsledkem byl rozšířený výstavní program muzea a navázání vztahů s podobně zaměřenými muzei v zahraničí. Zájem o dění v muzeu mu však v posledních letech stále více a více ztěžovaly vleklé zdravotní potíže, kterým také nakonec podlehl.

Po celou dobu svého působení v muzeu se intenzivně věnoval publikační činnosti. Výsledkem je více než 100 zejména populárně naučných článků, z nichž některé uveřejnil ve Sborníku Poštovního muzea, který spolu s kolegy v roce 1976 založil a až do roku 1991 řídil. Zaměřil se především na odboj poštovních zaměstnanců za II. světové války, poštovní přepravu a ač nefilatelista také na známkovou tvorbu. Dílčí studie posléze využil při psaní knižních publikací. Jako první vyšla Cesta pošty dějinami (1977) , v níž se zabýval přepravou osob a zásilek od starověku až po současnost. Nové historické skutečnosti se pokusil přiblížit v práci Spojaři v odboji, která však nikdy nevyšla, neboť důraz kladený na nekomunistický odboj, nevyhovovala tehdejšímu režimu. Mnohem později se stal spoluautorem studijního textu Dějiny pošty v českých zemích (2000) a na sklonku života také výpravné obrazové publikace Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezku (2008). Krátce před svým odchodem ještě stačil dokončit některé texty pro připravovanou publikaci 90 let Poštovního muzea, která vyjde koncem tohoto roku.

PhDr. Jan Kramář
Poštovní muzeum Praha