České poznámky k předchozímu článku - Marina Richterová

Na adrese Exponet blogu vyšel velmi pěkný článek o české výtvarnici Marině Richterové. Nyní k němu s autorizací výtvarnice připojujeme české odpovědi, z nichž byl rozhovor sestaven: http://expo-net.blogspot.cz/2016/03/michael-lamothe-artist-interview-marina.html
--
Odpovědi pro Vatikánskou filatelistickou společnost
--
Jak jsem se dostala ke známce? Oslovila mne UFN?
Jednoho dne – 24. 2. 2015 Vatican Filatelic Office požádal Českou poštu o kontakt na mne a za hodinu jsem dostala email od váženého pana Maura Olivieriho – vedoucího Filatelistické a numismatické kanceláře státu Vatikán - s nabídkou ke spolupráci nad známkou Wiliam Shakespeare. 
Pan Mauro Olivieri byl seznámen s mojí tvorbou. Znal moje známky Kafka a Mozart, viděl na internetu moji diplomovou práci – hlubotisky k Shakespearově tragedii Král Leare. Také 9 hlubotisků / vernis mou / k Sonetům WS a několik volných grafik na toto téma. 
Řekla bych, že tato zajímavá a vzácná nabídka mi byla „šitá na míru“ a bylo mi ctí ji obdržet. 
--
Co chtěli a jak navrhovali, aby známka vypadala?
UFN mi nechal volnost ve všem. V interpretaci tématu i v designu známky. Velice si cením této důvěry a vstřícnosti. 
--
Jestli mi pomohla dřívější práce  nad WS?  
Velice. Přečetla jsem mnohokrát za svůj život jeho tragedie a komedie – v ruském překladu a v češtině. Některé sonety jsem znala nazpaměť. Mám ustálenou představu o „mém“ Shakespearovi. Bylo období, kdy jsem s ním myšlenkově vedla dialog. 
--
Jaký byl koncept?
První a hlavní, co jsem si stanovila, bylo, že známka WS má být nejen autorskou známkou, ale především důstojnou ceninou státu Vatikán. Moje emoce měly být tříděné – přece nedělám volnou grafiku, ale státní ceninu. Každopádně to měla být portrétní známka a chtěla jsem k ní vymyslet svoje písmo. Nikdy ani na svých známkách pro ČŘ nedělám jen obrázek a dodatečně nelepím písmo. Známka je pro mne objektem, který je symbiózou typografie a obrazu, který snese zvětšení a proto vše má být vyvážené a promyšlené. 
Čistá imprese zůstala jen v jednom. Můj pocit barevnosti při vyslovení „známka Vatikán“. Chtěla jsem ji mít světlou, vzdušnou, s akcentem zlaté, i když téma WS u mne bylo vždy spojeno s tmavými tóny a hlubokými kontrasty. 
--
Tvůrčí proces, jak napadla idea k známce?
Měla jsem již dlouhou dobu, od devadesátých let, myšlenku vytvoření portrétu WS v grafické podobě. Nikdy jsem ji nezrealizovala. Najednou přišla nabídka z Vatikánu. Měla jsem jen jednu variantu portrétu a tu jsem nakreslila v kompozici s ručně psaným písmem. 
--
Jestli jsem měla během navrhování známky problémy a jak jsem je řešila?
Neměla jsem problém při navrhování známky. Práce šla rychle a radostně. Viděla jsem známky s tématem WS z celého světa a většinou byly ústředním motivem jeho dva známé portréty. Já jsem chtěla mít svoji interpretaci. Svou variantu jsem pak poslala vedení UFN. Po konzultaci bylo rozhodnuto o jiné formě portrétu – více klasické. Tímto můj původní Shakespeare šel stranou. Za nějakou dobu jsem nakreslila druhou, finální variantu. Znovu bych ráda připomněla, že dělám ceninu, ne volnou grafiku a musí tedy fungovat symbióza mezi požadavkem zadavatele a viděním umělce.  Můj „druhý“ Shakespeare se mi líbí a nápad na „prvního“ si nechám pro volnou grafiku.
--
O diskuzích s UFN ohledně designu.
Co se týče designu a tisku známky jsem měla starost, jak natiskneme zlatou barvu. Bude to prášek, nebo budeme zlatý odstín imitovat? Dostalo se mi ujištění, že vše, co mám na svém konečném návrhu, bude beze změn i na známce, včetně odstínu zlaté. Když jsem pak viděla známku „in natura“, byla jsem na výsost spokojená. Je to moc dobrý tisk! Ocenili ho i moji kolegové, pracující pro známkovou tvorbu v ČR. 
--
Jak bych popsala finální verzi známky. 
Známka vypadá, jak jsem nakonec chtěla, včetně malého detailu. Shakespeare drží v ruce chudobku. Je to kvítko z věnce krále Leara. Na rozdíl od mých českých známek, kde si dovoluji větší hravost a barevnost, to je klidná, korektní, doufám, že důstojná známka, odpovídající svému významu. Doufám, že ji takto vnímá i vážený investor. 
--
Co je nejdůležitějším cílem v mém umění?
Moje cíle se měnily s věkem a zkušenostmi. Kreslím od dvou let. V dětství to bylo samozřejmostí, bylo to nutkání. Žila jsem v kreslení paralelní, velmi zajímavý život. V dospívání přišla ctižádost. Chtěla jsem někomu něco dokázat, soutěžila jsem s talentovanějšími spolužáky, chtěla jsem být slavná – typické pocity mladého člověka. Na střední umělecké škole jsem byla unesena renesanční malbou. Velmi mne v tom ovlivnil můj otec. Byl vedoucím katedry monumentální malby a profesorem malby na VŠUP v Moskvě (Stroganovka). Jezdil do Itálie na studijní pobyty. To on mi otevřel oči na italské quattrocento, doporučil přečíst Vasariho, ukázal mi Uccelovy a Pisanelliho kresby. Vzbudil u mne lásku k Pierro della Francescovi a Andrea Mantegnimu.  Vlastně díky němu jsem chtěla být renesančním umělcem, mnoho jsem četla, zajímala jsem se o poezii a klasickou hudbu a každý den malovala a kreslila. 
Nyní, ve zralém věku, je mým cílem poctivá a inteligentní tvorba. Záleží mi na klasickém umění a tradicích. Pokud mohu, tak chci pozitivně ovlivňovat lidi a ukazovat jim harmonii a krásu, kterou vidím v přírodě a umění. Proto velmi dbám na harmonii a kompozici ve svých pracích. 
Možná, beru to moc seriozně a odpovědně – jako poslání. Asi nejsem skutečný „bohém“.
Marína Richterová