Řekli o filatelii (29) - Emil Zátopek, československý fenomenální běžec

 

"Známky jsem nikdy nesbíral, ale vždy jsem měl známky ve vážnosti. Již jako kluk u nás doma v Kopřivnici jsem našel nemálo cizích známek vyhozených s prošlou korespondencí z místní Tatrovky. Byly jednotvárné a neměly pro mně půvab. Za války jsem pracoval ve Zlíně a při leteckých náletech nás skoro denně vyháněli do lesa, jakmile zazněla siréna leteckého poplachu. Jeden vášnivý filatelista se tak bál o svá alba, že je nosil sebou do práce i do lesa při poplachu. Až se mu nakonec za nepohody známky slepily a bylo mi ho líto. Po válce jsem jezdil jako sportovec do ciziny a posílal pěkné pohledy s cizími známkami svým přátelům. Kolikrát bylo sporné, je-li hezčí pohled nebo známka. Dodnes je to sporné. Také jeden z mých soupeřů, Gaston Reiff z Belgie, byl horlivý filatelista. Když projevil zájem o naše československé známky, přivezl jsem mu jich bezpočet. Společně se svým trenérem si je v bruselském hotelu prohlížel a pak mu důvěrně sděloval: "To jsem si nikdy nemyslel, že je ten Zátopek tak dobrý člověk." No to víte, sportovci se mají rádi, pozdraví se před závodem, poblahopřejí vítězi po závodě, ale v závodě samém jsou dravci. A tak si tedy představte, že jeden dravec druhému přinese filatelistické dary jen tak mimochodem a toho druhého to vyvede z míry. Bylo to pro mně překvapení, ale pak jsem pochopil: ty naše poštovní známky byly tak pěkné, hodnotné a krásné, že předstihovaly běžné známky, jakých měl Gaston Reiff, kolik si přál. Takže známky nesbírám, ale jsem hrdý na to, že naše poštovní miniatury patří k těm nejlepším, nejhodnotnějším a nejžádanějším na světě."