3. 8. 2021

Vítězslav Houška odešel přesně před 10 lety

 

Vítězslav Houška možná na zcela poslední fotografii, jak jsem je zastihl s manželkou Jaroslavou 26. května 2011 u nich doma v Dejvicích. Foceno mobilem HTC HD2 v přítmí. Fotografie v rámci možností digitálně přisvětlena.

Vítězslav Houška se narodil v Praze 30. dubna 1925, vyrůstal na Vinohradech v Libické ulici. Na nedalekém Lobkovicově náměstí studoval reálné gymnázium. Jeho praxe nebyla lehká, byl člověk apolitický, či přesněji člověk, který nikdy nevstoupil do žádné politické strany. Byl redaktorem Zemědělských novin, sporťákem různých plátků, až zakotvil na dlouhá desetiletí ve Filatelii.

Nám je znám odsud, především jako dlouholetý a vynikající šéfredaktor Filatelie. To on Filatelii vtiskl zcela novou tvář, rozšířil ji, přinesl celou řadu novinek, z nichž jmenujme především výjimatelné vnitřní listy, které po vyjmutí tvořily samostatnou edici Filatelistické sešity. Redigoval všechny důležité publikace a monografie, výstavní katalogy SČF. Šéfredaktor, který do Filatelie přivedl celou plejádu vynikajících "psavců" a odborníků zejména z oblasti poštovní historie, podporoval však i netradiční obory. Sám byl nedostižným češtinářem, člověkem, který si hrál s každou větou, cizeloval každé slovíčko. Nepachtil se s tím, psal hravě, lehce, vtipně.

Některé prameny uvádějí, že napsal až 26 knih. V jeho pojetí jsou to především knihy o šachu a šachistech, o fotbalu a fotbalistech, knihy pro děti "Jak se co dělá", knihy pro filatelisty, ale i detektivky, knihy o spisovatelích, knihy o politice a politicích... Měl rád Tomáše G. Masaryka, měl rád Edvarda Beneše, měl rád Jaroslava Stránského (podnikatele a politika) a měl rád Ferdinanda Peroutku (novináře a literáta).

V posledních letech napsal novou knihu dokonce jednu ročně, přičemž například ještě aktualizoval knihy staré a aktualizace mu byly stále vydávány - naposledy Věčná Slavia, za pár dní bude křtěna x-tá reedice dvojdílné Železné Sparty. Jeho poslední knihou je biografie prvního českého šachového profesionála Karla Opočenského. Za svoji celoživotní literární tvorbu byl letos na jaře oceněn právě prestižní Peroutkovou cenou:
http://www.ferdinandperoutka.cz/index2.php?pname=laudatia10

Víťa Houška byl člověk houževnatý a bylo na něm sympatické, že teprve až ve svých 80 letech podlehl definitivně lákání počítačů a začal své rukopisy, zpočátku těžce, tvořit na PC. Za šest let se s PC docela sžil a každá nově sdělená "finta" byla pro něj malým svátkem, jejíž dopady ihned realizoval ve své každodenní praxi. Dopoledne spal, dlouho, dlouho přes půlnoc v klidu dejvického bytu psal.

Když jsem Víťu s manželkou fotil na konci května, nikdo z nás tří netušil, že mají oba vyměřeno něco přes dva měsíce společného života. V perfektní duševní kondici si stěžoval pouze na artrózu svých kolen a na veřejnost se v podstatě bez berlí již nevydával. I na Pragu 2008 přišel o berlích se svou ženou a se zájmem se zajímal o všechny, kteří ho poznávali a o všechno, co se mu zdálo nové a podnětné. I manželka (lékařka) měla problémy s chůzí - v podstatě problémy obdobné. Na konci července dostal Vítězslav horečky a protože se mu zdálo, že jsou bez zjevné příčiny, šel si "je nechat vysvětlit" do střešovické vojenské nemocnice. V nemocnici si ho nechali a 3. srpna mu selhalo srdce. Manželka Jaroslava jej následovala 11. srpna 2011 v pozdně odpoledních hodinách.

Nechce se věřit, že Houškovi "již fyzicky nejsou" mezi námi. Chybíte nám. 

Břetislav Janík