Výplatní novinka – Wolfgang Amadeus Mozart

Dvěstěpadesátépáté výročí narození (*1756) hudebního génia je velkou společenskou událostí, která se naštěstí promítne i do filatelistických sbírek. Česká pošta nabízí k letošnímu Mozartovu výročí zcela nový výplatní známkový sešitek s šesti známkami s písmenovým nominálem, v tomto případě písmenem „E“, které je určeno pro standardní listovní zásilky do 20 gramů do evropských zemí.

Obliba výplatních známkových sešitků je od jejich zavedení v dubnu 2010 mimořádná. Po sérii dětských postaviček Čtyřlístku a dvou sešitcích ke 150. výročí Alfonse Muchy se jenom „zaprášilo“, pokud se tak dá nazvat zájem široké veřejnosti, který je vyčíslitelný nominální tržbou za všechny sešitky (VZS) v hodnotě přes 122 miliónů za 14 měsíců jejich prodeje (aktualizace 10. 8. 2011. Pravděpodobně praktičnost, která je daná jednak pohodlným depozitem několika známek, které můžete mít doslova stále u sebe a za druhé samolepitelnost použitého papíru budou ty nejdůležitější aspekty komerčního úspěchu. Jak bylo již několikráte řečeno, VZS vznikly, aby vyplnily volnou mezeru na trhu a rozšířily (nikoli nahradily) tradiční sortiment českých poštovních známek. Jejich prioritní poslání nebylo nikdy spatřováno v omezeném rozsahu filatelistické poptávky, ale naopak v širokém zájmu nesběratelské veřejnosti. Pravděpodobně však VZS plní další potřebnou roli a to je suplování dříve tradičních prodejců cenin – stánků zrušené PNS, trafik, papírnictví apod. Známky kvůli nízké marži ve prospěch prodejců již nenašly svá přirozená odbytiště z období Československa. Veřejnost zřejmě nepříjemný stav řeší nákupem známkových sešitků pro operativní potřebu.

Doufejme, že stejně jako A. Mucha se bude líbit i W. A. Mozart. Je proto několik důvodů. Jak je patrno z vyobrazení na titulní straně, ale i z několika reprodukcí uvnitř Filatelie, výtvarná komise měla při výběru výtvarnice této emise šťastnou ruku. Vybrala Marinu Richterovou, která touto známkou již dosáhla číslovky 3. Její první známkou byla v roce 2008 kaligrafická známka „Má lásko!“ v rámci emise Evropa (Pof. č. 560). Podruhé to byla známka ke 200. výročí zahájení výuky na Pražské konzervatoři z letošního dubna. Potřetí je to Mozart.
Marina Richterová zvolila dynamickou kresbu vášnivě dirigujícího génia „v detailujícím slavnostním krajkovém koncertním fraku“ té doby, na pozadí dvou statických artefaktů. Sama vyprávěla, že gesta rozevlátých rukou zkoušela mnohokráte před zrcadlem, aby obraz známky byl co nejvěrnější anatomii expresivního dirigenta. Vlevo od postavy je monumentální pražské Stavovské divadlo a pozadí vyplňuje první věta originální partitury Mozartovy opery Don Giovanni (šp. Juan). Podle vyprávění vdovy a manželky Mozarta Konstance, ouvertura k Donu Giovannimu byla napsána za dvě hodiny! Mozart se den před premiérou vrátil domů pozdě, požádal manželku, aby mu uvařila punč a udržovala jej ve bdělém stavu čtením pohádek. Pohádky ho prý rozesmály, přesto však brzy usnul. Opisovač not měl přijít v sedm ráno. Konstance ho probudila o dvě hodiny dříve. Mozart ouverturu, zřejmě již hotovou v hlavě, napsal a v 7:00 odevzdal. Orchestr byl při premiéře na profesionální výši – ouverturu zahrál bez zkoušky, a la prima. Ručně psaná partitura na La Pontého libreto z naší známky je uchovávána v Národní knihovně v Paříži.

Výsledkem Richterové je uhrančivá známka v dokonalé stylistické čistotě, kombinující kresbu s typografií. To nic nemění na faktu, že u poloviny diváků známka zabere až tak řečeno na druhý pohled, jakoby potřebovali několik minut na rozdýchání neobvyklé známky s několika sty detailů v ladících barevných kombinacích. Ta druhá polovina přijímá naprosto „jinou“ poštovní známku, vymykající se jednoznačně všem ostatním československým/českým poštovním známkám na první pohled. Dominantní většina je známkou uchvácena a prozatím se nenašel v etapě přípravy, výroby a distribuce známky nikdo, kdo by známku vyloženě odmítl (jistě se tak v budoucnosti stane a tyto řádky rozhodně nechtějí k těmto reakcím provokovat). Je pravda, že se v naznačeném řetězci těch, co známku již viděli, objevily hlasy, že známka k výročí Mozarta by mohla být výrazně jednodušší a dokonce až blížící se k (překonanému) rozměru 1D (např. ánfas hlavy podobný mincovnímu portrétu).

Richterové byl předlohou její vlastní obraz malovaný akrylem na kartóně o rozměrech 70 x 50 cm (na fotografii Karla Hamšíka), který si až z důvodu zadání nové známky namalovala. Následně svoji předlohu transformovala na velikost poštovní známky, byť velikost netradiční. Známka je většího formátu a její velikost vyplývá z celkových rozměrů VZS a optimálního využití plochy sešitku jako celku, která byla výtvarnici nabídnuta. Umožnila to průseková raznice na „zoubkování známky“, která nemusí volit jednotnou velikost klasického hřebenového nebo řádkového zoubkování. Poprvé se také na tomto 4. typu VZS objevuje poněkud větší oblouk průseku, což je jistě ve prospěch celkového grafického vyznění známky a sešitku a také čárový kód, který je nyní na okraje tiskových archů, sešitků a dopisnic přidáván. Odlišný odstín přední a zadní strany VZS je dán ochranným nátěrem známkové strany a za druhé obtížně nastavitelnou barvou ke sjednocení s přebalovou stranou. Jeden z činitelů barevné odlišnosti je ochranný bezpečnostní prvek – stavící kartaxová barva. Stejně tak tomu bylo i u Čtyřlístku a Muchy. Známku, tištěnou hybridním ofsetem o vysokém rozlišení v kombinaci s liniovou kresbou brilantně vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha, a.s. Liniovou rozkresbu do obrazu známky i titulního listu VZS citlivě zasadil Martin Srb.

VZS je doplněn na známkové straně kaligrafickým monogramem WAM a služebními popisky o možnosti získat tyto známky na dobírku. Nechybí tzv. „sudoku“, nebo-li polohový piktogram tiskového archu o šesti polích tištěných v jedné produkci – 3 vlevo a 3 vpravo od sebe. Na titulní straně VZS je zvětšený detail poštovní známky s jiným uspořádáním textů a vynecháním artefaktů ceniny. Na poslední straně je kromě již zmíněného čárového kódu logo České pošty a popisky obsahu. Kromě toho je zde českoanglický doplňkový text zejména o pražském období života Mozarta. Tuto „mašličku na dort“ umožňuje koncepce VZS a není možná u běžných vydání známek. Na FDC (viz reprodukce ve F 7/2011, str. 7) je záměrně velmi tmavá a ponurá kresba rozkročeného démonického Komtura z opery Don Giovanni. Rytinu FDC provedl Miloš Ondráček.

Obliba Wolfganga A. Mozarta v německy hovořících zemích (ale i v Asii, USA, Evropě) a také v Česku je obrovská. To zavdává příčinu domnívat se, že výplatní známka vzbudí patřičný ohlas a bude oblíbeným předmětem nákupu zahraničních turistů. Pravděpodobně i těch japonských, „kteří nejdříve popíší celou pohlednici a poté se začnou shánět po poštovní známce, pro kterou si na pohlednici ponechali dva čtvereční centimetry místa“. I když je minulá věta napsána v nadsázce, není pravdě na hony vzdálená. Velká Mozartova známka tak možná s turisty poputuje v celém samolepicím sešitku, což konec konců není špatná alternativa. Sběratelská varianta nákupu známek veřejností bude v Mozartově případě asi hrát významnou roli.

Sběratelé, kteří chtějí vidět originální návrhy známek, FDC a razítka, nátiskové archy o 6 VZS, nebo získat podpis autorky, mohou využít výstavky ve dvoraně Hlavní pošty, Jindřišská 14, Praha 1, konané v den vydání, tedy ve středu 31. srpna od 15:30 do 16:30 hodin (změna času). Ve stejném místě se bude konat i výstavka a autogramiáda autorů emise Biosférická rezervace Šumava. Všechny známky, sešitky a dopisnice jsou v týž den v prodeji tamtéž u přepážek č. 29 a 30.

Další křty a autogramiády jsou chystány na veletrh Sběratel, který se koná v pražských Letňanech od pátku 8. do neděle 10. září a mimo jiné proběhne i oficiální uvítání nové známky v reprezentativních prostorách Mozartova oblíbeného města.

Břetislav Janík