Václav Zapadlík oslavil 70. narozeniny

Když jsem přišel na svět, byl rok 1943. Ještě jsme nebyli osvobozeni, a tak jsem se stal nejmladším členem v pražské rodině živnostníka. V této rodině jsem byl dobře zaopatřený, neboť sestra i moji dva bratři mě dokázali včas poskytnouti žádané, ale i včas mě umlčet. Vývoj batolete zde popisovat nebudu, ale často jsem slýchával, že jsem byl v porodnici vyměněn. Školní léta jsem absolvoval již jako osvobozený, a tak mohu říci, že jsem se proto ve škole snažil. 
Denně jsem nosil domů poznámku v Žákovské knížce "Vyrušuje při vyučování" a z toho je patrné, jak veliká byla moje intenzivní snaha při studiu školních učebnic. Čítanku jsem obdivoval tak velice, že dva krásné portréty státníků Stalina a Gottwalda umístěné vpředu učebnice mě již jako žáka fascinovaly natolik, abych je ještě vylepšil. A stalo se! Klementu Gottwaldovi jsem tužkou přimaloval stejné vousy, jaké měl jeho kolega soudruh Stalin. Tím se stalo, že tato učebnice mi byla ihned odebrána a učitelský sbor, spatřiv toto dílo, záhy pochopil můj výtvarný talent, který tím pádem byl na světě. 
Byli to indiáni, vétřiesky a nahé ženy, které provázeli jako ilustrace mé školní sešity. V pravdě nutno sdělit, že označení sešit je přehnané, protože často málo oděné ženy v mých kresbách jsem musel vytrhnout, takže nikoliv sešit, ale rozšit. Jak příjemné bylo učit se ve škole hrát karty pod lavicí či studovat Ušákovu školu hry na trombón! Byl to Oscar Peterson, Count Basie a Jimmy Smith, kteří podpořili mé hudební cítění natolik, abych se v pubertálním věku rozhodl pro hudební kariéru ...
Druhou pětiletku jsem plnit nechtěl, avšak vítězství pracujícího lidu mě zavazovalo k tomu, abych se stal řádným členem společnosti s uvědomělým vztahem k ní. Hudba převážně dixielandová a swingová byla mezi orgány chápána jako úpadková, a tak po trombónu přišlo i na kontrabas. Neznám větší rozkoš, než hrát ve swingující partě! Musím také poznamenat, že vedle jazzu jsem navštěvoval Žižkovskou školu bytové tvorby, kterou jsem absolvoval se třemi trojkami a s výučním listem. Toto píši proto, abych mohl říci, že školy mě nic nenaučily. Jsem autodidakt! Cit pro swing je od narození, cit pro písmo, cit pro barvu atd., mě škola nenaučila. 
Přišla vojna, kterou jsem opovrhoval. Zdatní velitelé to včas poznali a již po týdnu mé prezence mě k velkému smutku samopal odebrali. Za tento čin jsem se jim odměnil třímetrovým ryšavým V. I. Leninem s rukama v kapsách. Toto dílo bylo na přání nejvyšších a zajistilo mně funkci plukovního výtvarníka. Jelikož pocházím z motoristické rodiny, rozhodl jsem se státi se k velkému zděšení mé rodiny automobilovým kreslířem.
A teď už jen telegraficky, protože je již známé moje snažení v tomto oboru, kterým se živím drahná léta. Spolupráce s časopisem Automobil, Svět motorů a dalšími periodiky. Spolupráce s Ing. J. Hausmanem, s Ing. M. Jozífem, s profesorem Skořepou a Adolfem Kubou. 
Zahraniční spolupráce: Blackhawk Museurn (USA), Super Car Grafic (Japonsko), Orbis Publishing London (Anglie), Daimler Benz (Německo). Jaké bylo mé překvapení, když si na mne vzpomněla i Česká pošta. Díky ní mohu dělat návrhy na známky s automobilovou tématikou.

Sedmdesátka je pro mě čas bolestí a ztráty trpělivosti s prací, jakož i s neodolatelnou touhou nic nedělat. Lenost je tak krásná a krásné je nudit se! Závěrem musím dodat, že jsem se mezi umělce nikdy nehrnul a za umělce nikdy nepovažoval, ale faktem zůstává, že člověk může dělat cokoliv a to já nechtěl, chtěl jsem tvořit, nikoliv dělat a ten, kdo tvoří, je zpravidla umělec. 
VÁCLAV ZAPADLíK