Postcrossing je hlavně zábava

Paulo Magalhães a Ana Campos jsou zakladateli Postcrossingu. Začátkem září zavítali poprvé do České republiky, aby prezentovali Postcrossing na pražském veletrhu Sběratel. Při této příležitosti nám pro Poštovní noviny poskytli rozhovor.

--
Kdo přišel s nápadem tzv. Postcrossingu?
Paulo: Už od dětství jsem miloval psaní a posílání pohledů a ještě radši jsem je dostával. Tušil jsem, že na světě jsou i jiní lidé, kteří mají stejnou zálibu, ale prozatím neexistovalo nic, co by mě s nimi dokázalo spojit. Dříve jsem zasílal psaní své rodině a přátelům, což se časem ukázalo jako dost monotónní. Rozhodl jsem se proto, že založím webové stránky, které se zaměří na vyměňování pohledů. Ze začátku jsem projekt spravoval se svými přáteli jen ve volném čase. Chodil jsem do práce a Postcrossing měl jako koníček. Rostoucí počet uživatelů mě přesvědčil o smysluplnosti projektu, který se nakonec stal mou hlavní životní i pracovní náplní. Plně zaměstnaná Postcrossingem je i Ana a pak za námi stojí řada dobrovolníků, kteří především spravují a aktualizují webové informace. Jedná se o lidi z celého světa, díky tomu dokážeme pokrýt celodenní správu. Tři jsou z Evropy – Finska, Nizozemí a Portugalska, jeden pak ze Spojených států a jeden z Austrálie.
--
Z čeho jste čerpali inspiraci?
Paulo: Coby student počítačového inženýrství jsem se účastnil realizace projektu Bookcrossingu, jehož uživatelé si mezi sebou sdíleli a vyměňovali knížky. Díky této inspiraci jsem pak mohl realizovat svou dětskou vášeň a založil Postcrossing.
--
Jakou cestu ušel Postcrossing za těch devět let?
Ana: Ze začátku provozovalo Postcrossing jen pár nadšenců. Následně o tom naši uživatelé začali hovořit se svými přáteli, přičemž se to rozšířilo až do té podoby, že dnes máme aktivní postcrossery ve dvoustovce zemí a v celkovém počtu skoro půl milionu. A čísla stále narůstají. Co se však od začátku nezměnilo je hlavní princip a tím je poskytování služby zdarma, aby byla dostupná všem.
Pořádáte nějaká setkání vaši fanoušků, uživatelů Postcrossingu?

Ana: Setkání nejsou organizovány námi, ale samotnými uživateli. Prostě si jdou jen tak spontánně sednout na kafe a popovídat. Takových setkání je kolem deseti měsíčně, po celém světě. Většinou jsou lokálního charakteru, ale občas je účast i mezinárodní. My se samozřejmě účastníme jen některých.
--
Určitě mezi sebou máte i Postcrossery z exotických zemí.
Paulo: Jednou z těch exotičtějších je určitě malé souostroví Tuvalu, kde jsme s místním poštovním úřadem pořádali společný projekt. Šlo o to, že děti z místní školy napsaly pohledy, kde v textu upozorňovaly na změny klimatu, stoupající hladinu moře a budoucí důsledek v podobě zmizení celé jejich země pod hladinou oceánu. Byla to skvělá spolupráce a celkem se jednalo o stovky pohledů, které byly poslány mezi postcrossery do celého světa. A děti samozřejmě dostaly stovky pohledů nazpět. 
--
A co vy postcrossing? Dostáváte zajímavé dopisy?
Paulo: Každý dopis, který dostanete, je zajímavý. Vlastně otevřete okno do něčího života. Obecně pro vzkazy na pohledech nemáme žádná pravidla, necháváme plně na uživatelích, co napíšou. Například knihovna v Nizozemí rozesílá zprávy s výzvou pro doporučení nějaké zajímavé nebo oblíbené knihy. A následně lístek s doporučeními vyvěsí v hale knihovny a kdokoliv si zaslaný tip může přečíst. Dopisování se často účastní také školy, které adresáty žádají o nějaké zajímavosti z jejich země – používají to pak při výuce.

--
Sbíráte pohledy, které dostanete? A kolik jich tak asi máte?
Ana: Uf, sbíráme je, určitě jich máme několik tisíc, ale přesné počty neznáme. Máme je teda všechny, ale rozhodně si je nezakládáme do alba. Každopádně na našem webu jsou statistiky o tom, kdo poslal a obdržel nejvíce pohledů. V současné době je na špici postcrosser z Německa se 14 tisíci pohledy.
--
Kolik času strávíte v České republice?
Paulo: Bohužel jenom pár dní. Přijeli jsme sem hlavně kvůli veletrhu Sběratel, protože mnoho sběratelů je i mezi postcrossery. Budeme zde mít prezentaci a k této příležitosti jsme vytvořilii vlastní speciální pohled. Jsme rádi, že se i Česká pošta k této události přidala a vydala, příležitostné razítko. Ve světě dokonce čtyři poštovní úřady vydaly známky s vlastním tématem Postcrossingu.
--
Postcrossing vám bezesporu změnil život. Jaké s ním máte plány do budoucna?
Paulo: Nejenom nám. Domnívám se, že dva němečtí uživatelé se díky Postcrossingu seznámili a měli svatbu. Budoucí cíl je ale jasný. Dostat se do podvědomí více lidí a prosadit se i v zemích, ve kterých o nás zase tolik nevědí. Také se prosadit více do škol jako součást edukace. Žáci jsou hodně nadšení, když dostanou pohled ze země, kterou znají pouze z učebnice. Ale není to jen o tom. Spousta – dokonce už i velkých žáků - v životě nikdy neposílala pohledy a nevědí, jak správně vepsat adresu a samotný text. Obecně ale náš hlavní plán zůstává stejný. Chceme činit lidi šťastnými.
Rozmlouval Jan Řiháček, odbor KOM, Česká pošta
Fotografie jsou ze dvorany Hlavní pošty v Praze 1, Jindřišská 14 - foto: KOM, ČP