Veselý text veselého Jaromíra Knotka: Jedlé houby

  "O nás o Češích se říká, že jsme národem houbařů. A každý zasvěcenější houbař, kterého nezajímá pouze množství hub, které si domů nese, ale zajímá se o houby v širším kontextu, ten zná jistě jméno Františka Smotlachy, významného mykologa a popularizátora houbaření, autora mnoha houbařských atlasů a kuchařek.
  Gigantické dílo Františka Smotlachy v oblasti houbařství je považováno za jednu z hlavních příčin toho, že Češi provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdoby.
Ještě v 50. letech musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která zobrazovala našich sedm nejnebezpečnějších hub, z nichž přitom byly pouze dvě skutečně jedovaté: hřib satan a muchomůrka pantherová. Ze smrtelně jedovatých hub na ní nebyla vyobrazena žádná, takže se nelze divit častým případům otravy muchomůrkou zelenou.
  Syn Františka Smotlachy Miroslav pokračoval ve stopách svého otce. Byl dlouhodobým jednatelem naší mykologické společnosti a později jejím předsedou.
  František Smotlacha navázal ve svém díle na předchozí působení pedagoga Jana Bezděka, který je na rozdíl od něho veřejnosti nespravedlivě zcela neznámý. Jan Bezděk se narodil v roce 1858 v Soběslavi a po studiích na gymnáziu v Třeboni působil od roku 1880 jako učitel na několika obecných školách. V roce 1907 odešel do výslužby, ve svých 49 letech, aby se mohl plně věnovat svým zálibám. Miloval přírodu, věnoval se botanice, speciálně mechorostům, později zahájil i mykologická studia. Pilným studiem zahraniční literatury a praktickými poznatky o houbách se vypracoval na, ve své době známého a uznávaného mykologa.
  Velkou popularitu u veřejnosti si získal pořádáním mykologických přednášek hlavně o rodu Amanita, což jsou muchomůrky. Předsevzal si, že sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě.
  Své poznatky si pečlivě zapisoval do školních sešitů, které čísloval. Protože pracoval celý život s mládeží, bylo mnoho ponaučení určeno jejich výchově. Z důvodů škádlení básnické múzy, pro větší čtivost a jistě i pro své pobavení psal některé v krátkých verších. Za sběrem hub jezdil často  na Slovensko, jak dokládají některé jeho rýmovánky:

Vždy, když se vracím od Váhu

z těch lesů plných hub,

postavím se hned na váhu

a sleduji o co jsem zhub'.

  Měl celý život problémy s nadváhou. O několik řádek dále píše:

Jestli ten můj břich ještě povyroste,

neuvidím ani, co mi pod ním roste!

  Na mysli měl zřejmě houby, které často vidíme až z největší blízkosti, občas na ně i šlápneme.

Ve svých textech vybízí ke sběru hub:

Když chalupa je bez halíře,

není co dát do talíře,

není co dát do trouby,

tak honem hybaj na houby!

  Zároveň nabádá mládež, aby se k přírodě, k lesu chovala ohleduplně, nekopala do hub, které považují za prašivé, aby hlasitým povykováním nerušila zvěř a nevytvářela zvukový smog. A také, aby holí a nožů, kterými jsouce mládenci vyzbrojeni pro sběr hub, používali pouze k rozhrnování mlází a očišťování hub a nikoli k zastrašování, nebo olupování jiných houbařů, či pocestných. Jeho veršovaná ponaučení mají převážně laskavý charakter. Z některých řádek je ale cítit jisté rozhořčení až rozlobenost. Jistě k tomu měl důvod. Tak např. v sešitě č.42 čteme:

Ať už jsi blb, nebo kretén,

a mozek tvůj podivně je spleten,

i když IQ máš jen pár procent,

v lese chovej se vždy jako docent!

   Nebo v sešitě č. 102:

Dbejte toho, aby příště,

nenesli jste z lesa pouze klíště.

A aby vaše noha nehodná

nešlápla v lese do hovna. 

  Ukázky mistrného rýmování lze mnohokrát doložit. Tak třeba sešit 604:

V létě mívám doma sny,

jak hladov běžím do masny.

Však pro nepřízeň Boží,

zrovna je přejímka zboží!

To v lese stát se nemůže -

les ti v létě pomůže.

Pro houby zajdi mezi duby

hned máš co dát do huby.

    Jan Bezděk byl i průkopníkem v umělém pěstování hub v domácích podmínkách. V propagaci zavádění umělých pěstíren byl skutečným pionýrem.

Pěstuješ li kaktusy

rozsekej je na kusy!

Je známo - není to lež,

kaktusů se nenažereš.

Netřeba ti chleba skýva,

nasytí tě houba hlíva.

Chceš vydělat miliony?

Pěstuj doma žampiony.

  Upozorňoval i na afrodisiakální účinky některých hub:

Po hlívě bude ti blaženě,

určitě zatoužíš po ženě,

po Lence i Mařeně

po dívce i stařeně.

Netřeba doktorů protekce,

přihodí se ti erekce.

Ustanou tvoje trampoty,

pořiď si volné kalhoty.   

  V rámci svých výzkumů vyzkoušel sám na sobě účinky 1696 druhů hub. Toto množství překonal až František Smotlacha, který píše, že vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub, takže pouze o čtyři více.
Jan Bezděk byl také u nás prvním mykologem, který na  svých přednáškách seznamoval veřejnost s naší nejjedovatější a nejnebezpečnější houbou, muchomůrkou zelenou. V sešitě č. 86 píše:

Pekelnice tato jest pravou kobrou mezi našimi houbami.
Ve srovnání s touto záludnicí jsou ostatní jedovaté houby užovkami pouhými. 

Všechny smrtelné otravy ve střední Evropě způsobila tato houba.
Smrtelné otravy jinými houbami jsou výjimečné a to pouze u dětí,
kvůli jejich malé hmotnosti
a u dospělých v případě konzumace nadměrného množství jedovaté houby.".

:)