Knotci a pěnkavovití, sýkorovití...

Stačí, když ráno otevřeme okno a hned zaslechneme nebo zahlédneme některého z našich zpěvných ptáků. Patří k nim kos černý se svým flétnovým zpěvem, cvrlikající vrabci, oblíbené sýkorky, rehci, červenky, občas zaslechneme strnada. Někoho překvapí, že ke skupině pěvců patří i dnes ve městech všudypřítomné sojky, straky, kavky, vrány a krkavci.

Impulzem k vydání známek s tímto námětem bylo zjištění, že mnoho let, vlastně od vzniku České republiky, nebylo motivem známek zpěvné ptactvo běžně se vyskytující, často vídané. Vždy to byly druhy vzácné, chráněné, ohrožené, které mnohdy celý život neuvidíme anebo za nimi musíme někam do národních parků, nebo do chráněných oblastí. Naposledy vyšla emise Ptactvo, ve které jsou tito běžní pěvci zastoupeni v roce 1972, tedy ještě za dob Československa – téměř před padesáti lety! Autorem návrhů byl Mirko Hanák. Každý, kdo se o ptactvo zajímá jistě zpozoroval, nebo se dočetl o dramatickém poklesu počtu kdysi běžných druhů. Ornitologové zabývající se sčítáním a ochranou ptáků konstatují, že se v poslední době sice daří zachraňovat ohrožené druhy, ale těch běžných naopak ubývá. Podle expertní studie zmizelo v Evropě za posledních 30 let více než 420 milionů ptáků patřících mezi nejrozšířenější druhy. Z pěvců například skřivani, strnadi, chocholouši, ťuhýci, bramborníčci, vlaštovky atd. Snad nejznámějším případem je úbytek kdysi přemnožených vrabců, kterých u nás oproti situaci před 30 lety ubylo přes 50 % a jejich počet se stále mírně zmenšuje. Ve Velké Británii se početní stavy snížili za 20 let o více než 90 %.

Námět byl původně zamýšlen jako aršík, na kterém by bylo možné představit velké množství druhů. Když bylo ale rozhodnuto, že místo aršíku bude postupně vydáno šest známek, nemohli jsme se smířit s tím, že by na každé známce byl jenom jeden druh, jak je tomu na velké většině známek s tímto námětem... Bylo nám jasné, že si úkol ztížíme, ale rozhodli jsme se představit šest čeledí vždy s několika zástupci.

Na první dvojici známek jsme představili některé druhy, u kterých dramatický úbytek zatím zaznamenán není. K těm nejmilejším dosud nejčastěji vídaným pěvcům patří jistě sýkorky. U nás se vyskytuje šest druhů. Na malé ploše známky představujeme čtyři z nich. Nejběžnější sýkoru koňadru a modřinku, méně vídanou parukářku a sýkoru babku. Nepřítomná, naše nejmenší sýkora uhelníček má podobnou kresbu jako koňadra a sýkora lužní je k nerozeznání od sýkory babky. Na druhé známce jsou zástupci čeledi pěnkavovitých – takže pěnkava, po které je čeleď pojmenovaná, krásně zbarvený, nezaměnitelně pestrý stehlík a velikostí i tvarem těla dost odlišný dlask.

Jaromír Knotek

--

Manželé Jaromír a Libuše Knotkovi jsou velmi nadaní, pracovití... Jak se po léta ukazuje nejen v ilustrační tvorbě na stovkách knih, plakátů a poštovních známkách. Jsou také geniálními výtvarníky s absolutním smyslem pro krásu i realitu. Stačí pozorovat jejich dokonalé kresby (a sběratelé dokonce i s lupami v rukách...). Uvidíte neuvěřitelné množství napozorovaných detailů, člověk přemýšlí, jak mohou mít tak vynikající pozorovací talent, ale i fenomenální fotografickou paměť. 

Kromě toho jsou také velmi příjemní lidé, kterým ani recese není cizí a protože jsou inteligentní, umí si dělat legraci i sami ze sebe. O tom svědčí i fotografie, která se na nás smála, jakoby z bulvárního tisku. Kvůli autorským právům nešlo než momentku vyretušovat... A protože je zákaz konání akcí, schůzek a výstavek, pozdravují Vás alespoň takto improvizovaně. 

... A tohle Míra vymýšlí pořád :)

--

A ještě jsem měl pro výstavku Známkové tvorby v záloze kulturní vložku:

Můj přítel ornitolog Jiří Hrubý, s kterým jsme již spolupracovali při výběru národního ptáka, mně před časem požádal, abych mu vypsal ptačí druhy, které se v okolí našeho bydliště vyskytují. Doslova napsal: "Nahlaš ptačí strávníky. Už takový brhlík by mě ve vaší vilové čtvrti potěšil. A což teprve strnadi, mnozí jsou skvostní."

Nebavilo mně jen tak ptačí druhy fádně vyjmenovat a odpověděl jsem mu ve verších. Jsou to infantilní říkačky pro předškolní děti, ale i ti dříve narození si přijdou na své.

Nejčastěji vídám kosa

jak žížala mu visí z nosa

a kolem něho sýkorky

jako pestré fáborky.

U krmítka často sedá

holub hřivnáč potravu tam hledá.

A po dešti uvnitř mokrých splašek

cáká se tam vrabčák, jak ztřeštěný šašek.

Moje žena někdy říká,

že viděla mlynaříka.

Jindy zase naříká,

když kočka čapne střízlíka.

Občas spatřím kterak úd

protahuje strakapůd.

Pod kůrou, když hledá stravu

div si neurazí hlavu.

Vídán bývá známý zvrhlík

co hlavou dolů leze – brhlík.

A proti němu, málem se ho lek‘

šine si to šoupálek.

Nevím jak se ti to „pozdá“

zrána ale vídám drozda.

To takoví strnadi

zalétají neradi.

V létě k nám po řadu dní

létá rehek zahradní.

Na smrku, kde visí šišky

sedávají křivky, rezavé jak lišky.

Loupeživé sojky a zlodějky straky

pobývají všude kolem taky.

Ve chlívku, kde žilo kdysi prase

vlaštovka staví hnízdo zase.

Za domem uprostřed psích sraček

cupitavě poskakuje špaček.

Když od severu vítr duje

chocholouš střechu opravuje.

Na louce se pár koní pase

tam vídám často konipase.

Shora dolů, tam a sem

kývá dlouhým ocasem.

Když na nebi krouží havrani

mívám chuť sáhnout po zbrani.

Abych se zbavil strachu, dám si loka,

kořalka chvilku pomůže, když myslím na Hitchcocka.

Přistihl jsem ženu u souseda Jaroslava,

jak si spolu prohlížejí ptáka brkoslava.

Je tomu už řada dní

byl to prý brkoslav severní.

A aby tomu byl už konec

na závěr zapěje nám zvonec.

Tenhle zvonek libě zní

je to zvonek zahradní.

Napsal jsem to ve verších

snad mně k tomu poňouk´ šotek,

tak se hlavně opatruj -

zdraví Mirek Knotek.