Kacířství Jurymana

Je po Mladém Brně a tudíž chvilka času, si to tak trochu všechno ještě jednou zrekapitulovat. To pěkné a i to … no, povězme třeba kritické. Nemá to sice valnou cenu, poněvadž se v podstatě na každé výstavě opakuje totéž, až po ta předsevzetí a sliby, že to či ono člověk příště udělá mnohem lépe a radostněji …

S Mladým Brnem jsem toho neměl příliš mnoho společného – mám už své zkušenosti a proto se držím při výstavách raději zpátky. Jenže tentokrát mi zdrženlivost nebyla mnoho platná. Pro nemoc, nebo nějaké jiné nepředvídatelné neštěstí, či vlastně štěstí „vypadl“ jeden z předem určených rozhodčích a tak mi naporučili, abych šel soudcovat za něho. A poněvadž jsem členem jakési té jurymanské sekce, tak jsem musel jít, ač dost nerad. Dopadlo to … no … sice ne tak zle, jako výstava u dospělých sběratelů, ale i tak nechybělo to obvyklé: špetička závisti. Nerad proto chodím soudcovat a vůbec soutěžení nemám rád, i když se v tomto bodě s názory četných sběratelů rozcházím.

Ona sbírka je cosi takového osobního, blízkého, kdo ji dělá s láskou a zanícením, ten do ní vkládá cosi ze sebe a pak ho samozřejmě hněte, mrzí, bolí a bůhví co ještě, když to, co ho stálo nespočetně mnoho hodin, pro co se často musel vzdát lecčeho jiného, když mu tu jeho předrahou sbírku někdo, kdo o tom nemůže ani nic vědět, když ten mu to haní, když na tom povrchně a nelaskavě vidí jen nedostatky …

Je mi vždy hrozně líto krasobruslařů, když udýchaní a vyčerpaní z volné jízdy stojí na okraji ledové plochy a čekají, jakou známku zvednou rozhodčí. A zdá se mi to tak trochu surové a nelidské, když někdo, kdo celé ty dlouhé minuty jízdy pohodlně seděl, teď si trochu troufá soudit toho, kdo ze sebe vydal právě snad ještě více než všechno a teď by spíše potřeboval povzbuzení a laskavé slovo. Takový podobný pocit mám, když musím posuzovat sbírky a zejména sbírky těch malých lidí. Nemohu se ubránit pocitu, že ubližuji, i když to nechci.

Proč to píši? Nevím, snad proto, že mám potřebu jaksi se pokorně omluvit těm, kterým jsem nemohl nebo nedovedl dát lepší medaili, poprosit je, aby si z toho nic nedělali, že jsem i tam, kde jsem - jaksi kvůli těm ostatním v jury – dal třeba čtverku, cítil, kolik úsilí a snahy bylo v těch listech, že jsem v duchu jaksi viděl tu pusu s jazýčkem vystrčeným od samého soustředění. Přitom mi cosi říkalo, že kolegové v jury to cítí jaksi podobně, ale že jsou třeba přísní zase kvůli mně. Víte, lidé, a zejména dospělí, mají k sobě někdy strašně daleko i když v poslední podstatě snad cítí stejně.

Tak ať si z toho nic nedělají ti, kteří nedostali. Třeba se i oni dočkají, jak jsem se dočkal třeba já, a že si budou pak někdy už jen dávat do škatulek ty své zlaté …

A tak si myslím, že nejrozumnější by bylo, kdybychom nedělali soutěžní výstavy, nebo alespoň ne příliš mnoho. Víte, ta radost těch dvou, tří, kteří dostanou hlavní ceny, nestojí za hořký pocit těch druhých. Měli bychom se raději pokusit dívat se na vystavené sbírky tak, že každý dělal to co dovedl a že by člověk musel být nějakým tím filatelistickým pánembohem, aby o tom všem věděl – i o to, co člověk kolikrát musí vytrpět za svou sbírku – aby všechno mohl zvážit a všemu rozumět. Jenže ten, kdo by to všechno dovedl vnímat, rozpoznat, kdo by všechno věděl o každém tom malém sběrateli, ten by se mohl jen moudře a laskavě poumát a jistě by dával jen samé zlaté.

Felix Seebauer
Další podobný materiál autora >>>>> http://expo-net.blogspot.com/2007/09/filatelista-seebauer-nevm-jak-to.html

Noticka webmastera na závěr:
Je to jistě hodně nostalgie zařadit 38 let staré a zdánlivě již neplatné zamyšlení Felixe Seebauera nad smutkem mladých vystavovatelů. Nechtěl svým jurymanským rozhodnutím především odradit od filatelie, ale „jako bych i dnes slýchal podobná slova a podobné nespravedlnosti“. I když dnes jsou sofistikovanější a hlavně mnohem více jednotné metody hodnocení dané výstavními řády, nelze říci, že bych nepotkal například po Hradci Králové 2007 několik doslova "otrávených" sběratelů – vystavovatelů. Budiž tedy i tato malá reminiscence z roku 1969 malým příspěvkem k diskusi, kterou se prozatím marně snažíme rozproudit na téma Výstavy – vystavovatelé – jurymani - výsledky.
B. J.