Moje vzpomínka na Ladislava Jirku, aneb Jak došlo k mému seznámení s panem Jirkou

Poštovní známky jsem začal sbírat asi v deseti letech. Nejprve to bylo zámoří, hlavně anglické, belgické a portugalské kolonie, na kterých se mně líbily náměty exotické fauny a flóry, které se na nich často vyskytovaly. 
Teprve později, když jsem začal v první polovině šedesátých let navštěvovat výtvarnou školu, začal jsem se zajímat i o naši známkovou tvorbu. Povšiml jsem si, že na rozdíl od těch cizokrajných známek, provedených dokonalou, ale jaksi uniformní - neosobní rytinou, je na těch našich známkách více patrný rukopis jejich tvůrců. 

Nejvíce mne po rytecké stránce zaujaly transpozice starých rytin od pana Housy a práce pana Jirky, hlavně ty s přírodními motivy, které realizoval podle návrhů Karla Svolinského. Začal jsem si je kupovat a dávat do alb.
Z grafických technik, s kterými nás tehdy na škole seznamovali, se mně nejvíce zamlouval hlubotisk. Proto jsem zatoužil, nahlédnout do dílny některého z těchto rytců. Časem jsem zjistil, že se mnou chodí do třídy Libuše Jirková, dcera pana Jirky a napadlo mne, že bych se s ním mohl seznámit jejím prostřednictvím. Začal jsem ji tedy zvát do kina, na plavecké bazény a do přírody. Chodil s ní nejen do školy ale i za školu.  A tak se stalo, že poté, co jsem si oblíbil práce pana Jirky, oblíbil jsem si i jeho dceru. (Dcera pana Housy se mnou do třídy nechodila a proto jsem se s ním seznámil až po třiceti letech).
Po nějakém čase jsem se osmělil a přišel pro Líbu až k jejímu bydlišti. A tehdy jsem pana Jirku poprvé uviděl.  Přišel otevřít, když ale zjistil, že mu chodím za dcerou, oběhli jsme spolu několikrát dům se zahradou, který obývali. Já byl vepředu, on měl ale převahu, protože držel nějaký předmět v ruce a mával jím nad hlavou. Já se ale nenechal odradit a po čase návštěvu opakoval. A tak se stalo, že když jsem jednou posekal zahradu kosou, přeházel kompost vidlemi a očesal třešeň ze žebříku, byl jsem pozván na nedělní kachnu.
Tehdy jsem poprvé uviděl jeho pracovní stůl, rydla, lupy, všechno náčiní, které k práci používal. Na zdi u pracovního stolu grafika Maxe Švabinského, kresby Karla Svolinského a Cyrila Boudy. Rád vzpomínám na večery, kdy jsme v kuchyni dlouho do noci povídali hlavně o výtvarném umění, rytině a o práci na známkách. V té době jsem již studoval na pražské Akademii výtvarných umění obor malba a grafika.
Když jsem mu jednou přišel oznámit, že bude mým tchánem a já jeho zetěm, situace s přespolním během v obvodu Prahy 6 se opakovala. Po čase se ale vše zklidnilo a mohu prohlásit, že jsme spolu vždy dobře vycházeli.
Jaromír Knotek 
--
Předneseno autorem na výstavce a autogramiádě odboru známková tvorba České pošty, s.p., 20. ledna 2014, při příležitosti uvedení známky Tradice známkové tvorby - Ladislav Jirka.
--
Na průvodní fotografii zleva Jaromír Knotek a Libuše Knotková - výtvarníci a autoři desítek poštovních známek, Marie Chábová, vedoucí oddělení Prodejna známkové tvorby České pošty, s.p.
--
Perfektní liniová rozkresba známky Cyrila Bouda a Ladislava Jirky z roku 1962 se objevila na novém známkovém sešitku Tradice české známkové tvorby 2014.
--
Copyright - B. J. 2014 (šíření reprodukcí jen se souhlasem zúčastněných)