J. Knotek: Úvodní slovo k vydání závěrečné dvojice známek s námětem Zpěvní ptáci v našem okolí

   

     Potěšitelným zjevem v životě lidském jest vrozená, neodolatelná touha po volné přírodě. Každá bylinka, každý brouček i motýlek hlásá slávu boží ve svém bytí i konání. A což teprve to nádherné ptactvo nebeské, jež nade vše ostatní tvorstvo vyniká nejen rozmanitými tvary svého ústrojí, barvitostí i leskem peří, ale i svou čilostí pohybů, obdivuhodným letem a mysl uklidňujícím zpěvem.
     Milé ptactvo naše upoutati musí každého pozorovatele a vzbuditi v něm sympatii a touhu po bližším poznání a vniknutí do života milého tvora, jenž kdesi se mihne v křoví, v koruně vysokého stromu, na poli i luhu, či ladným kroužením ve vzduchu provázeným zpěvem lásky a radosti ze života. Tu člověk zajásá s ním a neodolá, aby se nezastavil a poutavou bytost sklem si nepřiblížil a seznámil se s tvory tak zajímavými, jakými jsou kupříkladu ostražité sojky, čiperné, neposedné sýkorky i nezbední vrabčáci.
     To byla ukázka z úvodního textu ke knize Ptáci ilustrovanou Karlem Svolinským.  Autorem textu byl tehdejší předseda Čs. společnosti ornitologické Dr. A. Hořice, kniha vyšla v roce 1938. Je zarážející, že ze stejného roku pochází vyhláška, ve které se doporučuje jako nejlepší prostředek pro hubení vrabců a jiných přemnožených druhů pravidelné vybírání hnízd! Za protektorátu bylo hubení vrabců úředně nařízeno. A v příručce z roku 1947 se píše: "Skutečně velký počet zničených vrabců přináší pouze hromadný odchyt mláďat. Jako obzvláště se k tomu účelu hodí Schwingova lapací klec. Chycené vrabce poté usmrtíme rozdrcením lebky kladivem na tvrdé podložce, nebo rychlým odtržením hlavy." 
     Vrabci byli u nás pronásledováni už ve středověku. Za Marie Terezie byla dokonce za každého zabitého vrabce vypsaná peněžní odměna. Patřil kdysi k nejpočetnějším ptákům našich měst. Jenže dnes už na něho v mnoha městech ani na vesnici skoro nenarazíme. Vrabců ubývá v celé Evropě. Proto jsme tento druh vybrali spolu se strnady na dvě závěrečné známky emise Zpěvní ptáci v našem okolí. I když jsme pro celou sérii měli k dispozici 6 známek a na malou plochu známky se nám podařily umístit vždy 3 až 4 druhy, je to jen nepatrná část z celkového počtu 116 druhů pěvců, které je možno ve střední Evropě pravidelně pozorovat. V první části jsme představili druhy stále hojné – pěnkavy a sýkory, u kterých úbytek není zaznamenán. Pěnkava je naším nejpočetnějším druhem (4-8 milionů hnízdících párů). Hned za ní je sýkora koňadra.
     Ve druhé části to byli zpěvní ptáci, kteří se v minulosti vyskytovali výhradně ve volné přírodě – v lesích, lomech, nebo v krajině s remízky. V posledních letech se ale dokázali přizpůsobit změnám prováděným v přírodě od padesátých let, stahují se do měst a stále častěji je vídáme v zahradách vilových čtvrtí, parcích i na sídlištích. Jsou to hlavně červenky, drozdi, sojky, straky. Největší pěvec na světě – krkavec, zahnízdil dokonce v Praze u Písecké brány, nedaleko stanice metra Hradčanská.
     A v části poslední jsou to druhy, jejichž početnost se v našich končinách povážlivě snížila. I když počet vrabců u nás poklesl o více než polovinu, není jejich úbytek tak alarmující jako je tomu v případě strnadů. Z kdysi běžných ptáků se během několika let staly druhy kriticky ohrožené.  Nejvíce patrné je to u strnada zahradního, jehož stavy v posledních letech poklesly v celé Evropě o 90 %! Příčinou je používání zemědělské chemie a scelování malých políček do velkých lánů, což zapříčinilo úbytek různorodé kulturní krajiny. Strnadi potřebují k životu a hnízdění otevřenou krajinu s roztroušenou zelení, skupinami stromů a pásy křovin. 
     K dovršení všeho zlého jsou ptáci ve velkém decimováni "sportovními" střelci zejména ve Středomoří za účelem konzumace. Netýká se to jen strnadů, ale všech tažných pěvců. Je smutné, že se tak děje v bohatých evropských zemích, jako jsou Kypr, Malta, Itálie, Francie, Španělsko, kde jsou lovy zpěvného ptactva tradicí. Přitom se při přípravě pokrmů většinou použijí jen prsíčka ptáků a ostatní se vyhodí!
    A teď trochu odlehčení: Češi by svými "španělskými" ptáčky mohli být těmto vyspělým státům příkladem. Když už musíme konzumovat ptáčky, tak alespoň v této podobě. V roce 2015 napočítali naši ornitologové v rámci celorepublikového monitoringu pouhých 70 až 80 párů strnada zahradního. Pro srovnání – počet našich občanů s příjmením Strnad činil v roce 2016 asi 4420 nositelů tohoto jména. Jde tedy o výraznou převahu oproti padesátým letům minulého století, kdy s přehledem vedli opeření strnadi. Také jsem si povšiml toho, že lidé honosící se příjmením některého ze zpěvných ptáků, všichni ti Čížkové, Sýkorové, Slavíkové, Strnadové a Špačkové, jsou vesměs altruisté, tedy lidé vesměs nezištní, nesobečtí, srdeční a přátelští. 
     Na závěr jedna zajímavost vztahující se ke strnadům. Traduje se, že zpěv strnada zahradního inspiroval Beethovena k ústřednímu tématu jeho Páté symfonie.
     Při práci na návrzích známek zpěvného ptactva, kdy jsme se při volbě druhů radili nejen s odborníky, opět jsem si ověřil, jak mají lidé tuto skupinu ptactva v oblibě, jaký je jejich zájem o určování ptactva vyskytujícího se v okolí jejich bydliště. Můžeme tedy prohlásit: Přírodě zdar a zpěvnému ptactvu zvlášť!