3. 6. 2021 - klubová schůzka s přednáškou Ing. Jaroslava Konečného

 

Vážení přátelé, rozvolňování vládních protiepidemických opatření nám umožňuje konat klubovou schůzku s přednáškou a výdejem novinek a dalších materiálů ve čtvrtek 3. 6. 2021 v Domě Portus (Život 90, z.ú.), v Praze 1, ulice Karoliny Světlé 18 (roh s ulicí Betlémskou, mapku najdete na https://www.kf0015.cz/kde-nas-najdete/).

Přednáška Ing. Jaroslava Konečného "Modré digitální otisky výplatních strojů" se bude konat od 16.30 hod. v sále Dřevák v 1. patře Domu Portus. Účast na přednášce, resp. vstup do 1. patra (výtahem) bude umožněn jen za splnění aktuálně platných podmínek pro konání spolkových, resp. přednáškových akcí (respirátory a potvrzení o testech, o očkování nebo prodělání nemoci covid-19) - konkrétně viz https://covid.gov.cz/situace/spolkova-cinnost/prednaskova-cinnost. O přednášce jsme již informovali také na klubovém webu na https://www.kf0015.cz/klubove-odpoledne-s-prednaskou-3-6-2021/.
 
Výdej novinek, členských prémií za rok 2020 a členských průkazů proběhne od 16.00 hod. v přízemí Domu Portus a zde budou muset členové klubu splnit podmínky, jinak běžné pro maloobchod (respirátory, desinfekce rukou, rozestupy, nepřekročení max. počtu osob v přízemí Domu Portus dle instrukcí, které budou vhodným způsobem na místě vyvěšeny). Prosíme, nepřicházejte předem a rovněž není potřeba přicházet hned v 16.00 hod., ale bylo by dobré, kdyby se příchody jednotlivců poněkud rozložily, což však není v našich možnostech organizovat.
 
Vzhledem k tomu, že od 17.00 hod. bude vchod do Domu Portus uzavřen, žádáme později příchozí, aby u vchodu zatelefonovali na číslo 773 071 024 a služba Domu Portus jim otevře.
 
Za výbor Klubu filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha, pobočného spolku Svazu českých filatelistů, z.s., zdraví
Ing. Pravoslav Kukačka, jednatel

„Cigaretář“ Lešetický psal i povídky

 

Jako každý filatelista, i já mám pár dopisů od známých es a předchůdců. Kdo by neznal Jaroslava Lešetického? Domnívám se, že filatelista, který si přečte jen zběžně pár čísel filatelistických časopisů na jeho jméno dříve nebo později narazí. 

Nedávno se mi dostal do ruky dopis od něj (bohužel bez obálky) ze 24. dubna 1929. Pravděpodobným adresátem byl - asi knihkupec nebo pracovník knihkupectví - pan Josef Chlíbek z Litovle (soudě podle řádkového razítka, které je na zadní straně otištěno). Ať už to byl pan Chlíbek nebo ne, Lešetický v něm zodpovídá dotaz odesílatele "jakou filatelistickou literaturu vydal". Před výčtem 5 titulů je poznámka "Objednejte u p. Z. Reache Praha Skořepka" - i nám známého filatelistického vydavatele. Co je ale nejzajímavější je zadní strana, na které Lešetický nabízí své povídky - I. svazek - "Jak jdou lásky světem". Mělo je vydat nakladatelství p. A. Krále (Smíchov, Jungmannova 1). To se přiznám jsem nevěděl a docela by mě zajímala reakce čtenářů. Máte je někdo? Dají se sehnat v antikvariátech? A závěrem roztomilá poznámka: Lešetický vedle svého podpisu propálil cigaretou tento dopis a protože se mu to nechtělo přepisovat, přidal poznámku - evidentně dodatečně - tlačil na pero, písmo je silnější a barva sytější "Odpusťte cigaretářovi!!!". Dopis s pořadovým "Č. 1062" si můžete prohlédnout na průvodních ilustracích.

B. J.

Sir Rowland Hill a ti "první"

 

Znáte legendu, kterou jsou opředeny počátky poštovní reformy? Ne? Tak si ji nechte vyprávět.

Je to příběh sourozenců, kteří si zasílali zprávy přes celou Anglii, aniž k tomu potřebovali jedno jedině slovo. Odehrál se v předminulém století…

Povídá se, že jednou jeden Angličan, jménem Rowland Hill, seděl v salonku útulného hotýlku a neúspěšně zaháněl nudu. Najednou jeho zrak upoutala dvojice – listonoš a mladá dívka. Měla to snad být servírka z hotelové restaurace. Právě dostala od svého bratra dopis. Tedy adresa zněla na její jméno, ale ona jej tvrdošíjně odmítala převzít. Hill se ke dvojici potichu přiblížil a když vyslechl argumenty obou aktérů, rozhodl se pro galantní gesto. Zaplatil za dívku porto a dopis tím pro krasavici získal. Jenomže se zlou se potázal. Místo díků jej děvče zahrnulo pláčem a výčitkami.

Hill tomu chtěl přijít na kloub a zanedlouho mu dívka prozradila, že takto je smluvena se svým bratrem a zaplacení dopisu jejich domluvu přerušilo.

Abychom pochopili toto jednání, uvědomme si, že v tehdejší době byly služby pošty výsadou bohatých lidí. I když to zní neuvěřitelně, tehdy platil vysoké porto za poštovní služby adresát. Poštovní známky ještě neexistovaly.

A vraťme se k dvojici mladých podvodníčků. Proč podvodníků? Dívce stačilo, že listonoš ji vyhledal a ona viděla dopis od bratra. Tím věděla, že bratr je v pořádku a vevnitř by stejně nebylo asi nic nového. Byla totiž s bratrem domluvena, že budou dopis oba odmítat převzít a ten bude mezi nimi putovat sem a tam. Oba budou vědět, že ten druhý je v pořádku a tehdejší vysoké porto nemusel platit nikdo.

Když to Hill vyslechl, zamračil se pro změnu on a od té chvíle přemýšlel, jak toto chytráctví lidem zatrhnout a naopak – zpřístupnit poštovní služby i těm chudým.

Rowland Hill se narodil v roce 1795 v Kidderminsteru ve Velké Británii. Jak syn vesnického učitele byl věrný odkazu svého otce a zvolil stejnou dráhu. Uměl však asi lépe počítat a tak dal brzy učitelství vale. Ne, nebyl vypočítavec, ale uvědomil si propastné rozdíly mezi chudinou a privilegovanou hrstkou mocných a bohatých. A pod dojmem výše popsané legendy začal přemýšlet směrem, jakým zpřístupnit poštovského panáčka i obyvatelům těch nejnuznějších obydlí, nota bene kterých bylo nejvíc.

Z dnešního pohledu se zdá logické, že poštovné platí odesílatel, ale tehdy to nebylo ani v kraji, ani po světě zvykem. Zdá se Vám to nespravedlivé? A co kdybych Vás zahrnul stovkou dopisů, které byste museli pošťákovi uhradit?

Za panování královny Viktorie, podal Rowland Hill britské poště návrh poštovní reformy. Měl revoluční myšlenku, do té doby nevídanou: Odesílatel nalepí cennou poštovní nálepku – poštou k tomu jedinému účelu vydanou. Ta bude nalepena na vnější obal zásilky hned k adrese. Navíc, jednotné poštovné ve výši 1 penny bude platit bez ohledu na vzdálenost pro dopisy do váhy 16 gramů. Dražší zásilky měly nést poštovné 2 penny. Své nápady shrnul do spisu „POST OFFICE REFORM“ (poštovní reforma), který vydal v roce 1837. Plné 3 roky za svůj návrh bojoval, až vyhrál.

V roce 1840 královna Viktorie Hillův návrh uzákonila. Hill byl později za svůj návrh povýšen do šlechtického stavu a jmenován Generálním poštmistrem Velké Británie. Kromě toho mu královská odměny ve výši 20 000 liber šterlinků zajistila více než klidné stáří. Hill zemřel v roce 1879 a je pochován mezi velikány britských dějin na westminsterském hřbitově.

A za co všechny ty pocty? Královský pokladník zhruba za 10 let přišel na to, jak tučné zisky do kasy z těchto novot automaticky plynou. A proč nekynuly již dříve? Protože sjednocením a snížením sazeb se více psalo (samozřejmě tic o toto umění ovládali), a odpadlo složité vypočítávání poštovného zejména podle délky trasy.

A dále: když se tehdy první známky rozletěly po celé Anglii a do celého světa (Anglie tehdy byla supervelmocí číslo 1, byl z toho náležitý poprask. Nejvíce nafoukaní chodili Angličané, kteří myšlenku rychle přijali za svou. Celý národ žil ze slávy, kterou jim úspěšně razila miniaturní a do té doby nevídaná cenina – poštovní známka s portrétem královny Viktorie.

Jenomže i návrh známky nebyl jednoduchý. Jediné, co nikoho nenapadlo bylo dát na známku název Anglie. Proč taky, královnou znal celý svět a známky vyšly jenom v Anglii (anglické známky nemají domicil dodnes a vycházejí jenom se zmenšeninou současné hlavy královny z profilu). Ale přesto na známky byl vypsán konkurs. Vypsaná soutěž byla obeslána více než třemi stovkami (!) návrhů. Žádný z nich se však nezdál dosti dobrým a důstojným. Proto se komise nakonec vrátila k Hillovu spisu a vybrala odtud jeho nákresy prvních poštovních známek světa. Hill měl nakonec i s návrhem známek štěstí. Za předlohu mu posloužila pamětní medaile s královniným portrétem. Schopní rytci, bratři Heathové, ji dali známkovou  podobu a provedenou rytinu zhotovila tiskem londýnská firma „Perkins, Bacon a spol.“. Známka se povedla a sklidila obrovské nadšení. První známka je však mezi sběrateli oblíbena pro svoji střídmost, krásu a konzervativní anglickou podobu podnes.

Byl však Rowland Hill skutečně první?

Angličané ve svém opojení z prvních vydaných poštovních známek byli natolik opojeni, že nechtěli ani slovo slyšet o tom, že Hillův návrh nebyl prvním a možná ani anglickým, jak mnozí tvrdili. Fakta totiž dávají za pravdu, že před Hillem by mohli uplatňovat nárok na své prvenství nejméně tři další lidé.

Proč ne James Chalmers?

Byl knihtiskařem v Dundee, opět ve Velké Británii. Podle dochovaných materiálů se myšlenkou "nalepitelných známek" zabýval již dávno před Hillem. Svědčí o tom návrhy Výboru pro uskutečnění navrhovaných poštovních reforem. V letech 1834 až 1838 zhotovil několik kulatých a obdélníkových nálepek, či říkejme jim raději známek, na ukázku. Některé dokumenty říkají, že Chalmersovu myšlenku dokonce přímo převzal Hill a umně ji rozvinul. I když se Chalmers nedočkal slávy, kterou byl obklopen Hill, byl i on váženým občanem rodného města Dundee. Zemřel v roce 1858.

Ani pro Vavřince nezbyly vavříny

Druhým neuznaným vynálezcem poštovní známky je Slovinec Vavřinec Koschir (Košir). Narodil se v Selzachu roku 1804. Podle archivních dokumentů z let 1836-1840, uložených v Záhřebu, se i Koschirovi dá přisoudit vynález poštovní známky. Působil jako účetní Státní účtárny v Záhřebu a již počátkem roku 1836 podal Císařské dvorní komoře Rakousko-Uherského mocnářství návrh na zavedení jednotné poštovní známky. Dekretem z 11. května 1836 jej však C.a K. byrokratická mašinerie zamítla. "Fantastovi" udělili pochvalu a současně s jasným NE to skončilo. Císařská dvorní komora Koschirovu prioritu neuznala dokonce ani dodatečně, když Velká Británie v roce 1840 tuto „fantazii“ uskutečnila a zaplavila známkami celý svět. Až teprve v roce 1849 schvaluje císař František Josef zavedení poštovních známek v Rakousku-Uhersku. O rok později se zásady Koschirovy poštovní reformy promítly alespoň do Provozních zásad Německo-Rakouského poštovního spolku. Částečně rehabilitovaný Koschir podává v roce 1866 další návrh. Tentokráte na zavedení nového druhu papíru. Chce tím zlepšit kontrolu a zamezit opětovnému použití známek. Tvrdohlaví a těžkopádní císařští oficiálové však ani tentokráte nejsou ke Koschirově nápadu vstřícní. Koschir umírá, celkem neznámý, v Záhřebu roku 1879.

I když je ze všeho patrné, že Koschirovy i Chalmersovy plány předběhly poštovní reformu Sira Rowlanda Hilla – nevíme, zda posloužily Hillovi jako námět. Těžko se materiály volně publikovaly po Evropě a stěží o sobě účastníci boje o prvenství mohli vědět. Není důležité kdo s tím přijde dříve ale neúspěšně, protože historie bývá milosrdná jen k těm úspěšným. A zapomenutým je i třetí nešťastník v pořadí.

Proč to nebyl Švéd Treffenberg?

Třetím v pořadí, ale co se týče data předložení dokonce prvním v pořadí, byl Švéd Curry Gabriel Treffenberg, který návrh na používání zvláštních jednotných "známek" uplatňuje ve stockholmském parlamentu již roku 1823. Strohé odmítnutí mu však klade za vinu, že "odesílatel by se díky jeho návrhu dostal do nepřímé závislosti na poctivosti příslušného poštmistra". Inu, píše se se první polovina třicátých let předminulého století. A jako většinou v minulosti, lidé "osvícení", lidé s dobrými nápady byli považováni za bláznivé šarlatány.

Snad bychom mohli ve výčtu jmen pokračovat, pokud bychom se dostali k historickým pramenům poštovních správ. Angličanům sice vyšla první známka světa, ale faktickou prioritu s nápadem poštovní známky nemají. Jak už to bývá, sláva patří Rowlandu Hillovi, kterému se podařilo nápad jako prvnímu zavést do praxe. I když je Hill na konci uvedené řady možných vynálezců poštovní známky, jako jedinému mu šlo o víc. Chtěl rozšířit a zpřístupnit poštu masám. A proti ostatním měl štěstí ještě v tom, že Velká Británie, stojící v předminulém století na vrcholu hospodářského a technického rozvoje, tuto poštovní reformu nutně potřebovala. A opačně, jestliže to byla Británie, která hrála v žebříčku vyspělosti tehdejšího světa první housle, potom je nasnadě, proč se mnohem dříve neprosadil návrh Treffenberga, Koschira, Chalmerse či dalších.

Poklad z lidské nedisciplinovanosti

Vraťme se ještě na chvíli k "papírové královně". Černá jednopenyovka a modrá dvoupenyovka byly na světě. Již od 2. května 1840 přebírají poštovní úředníci po celé Anglii první zásilky známek. Platit měly až od 6. května, ale co na tom, řekl si jeden z poštmistrů. Královský příkaz porušil. Jsou totiž dochovány filatelisticky nesmírně vzácné doklady, na nichž je jednopenyovka s datem již 2. května 1840.

Dvoupenyovky jsou dosud známy poštovně použité až s datem 9. května 1840. Za necelý rok svého života se rozmnožily na téměř 70 milionů exemplářů. Dodnes však platí za známky, oku lahodící a duši hřející, pro svůj dokonalý vzhled a perfektní rytinu. A dodnes by mohly sloužit jako trvale platný vzor mnoha poštovním správám světa. Tím spíše, že stoupá počet zemí, které poštovní známky vyrábějí jako pestrobarevné ofsetové nálepky, u nichž nikdo nehledá příslušnost ke státně propagační cenině s kulturním posláním.

Břetislav Janík

Hlasujte pro českou poštovní známku!

Podpořte svým hlasem naši poštovní známku v mezinárodní soutěži EUROPA Stamps 2021. Hlasovat pro českou známku s názvem „Kočka divoká“ můžete na stránkách www.posteurop.org/europa2021 až do 9. září 2021.

Kočka divoká patří k našim nejvzácnějším savcům. Má zpravidla šedohnědý až šedožlutý odstín a disponuje výraznými pruhy na hřbetě, nohou a ocasu. Kočku divokou bychom v naší přírodě hledali především v listnatých a smíšených lesích v pahorkatinách a vrchovinách. Podmínkou jejího výskytu je přítomnost úkrytů například v podobě skalních rozsedlin. Autory emise jsou Jaromír a Libuše Knotkovi.

Vítězslav Houška před deseti lety

 

Vítězslav Houška možná na zcela poslední fotografii, jak jsem je zastihl s manželkou Jaroslavou 26. května 2011 u nich doma v Dejvicích. Dlouholetý a velmi úspěšný šéfredaktor Filatelie a autor několika desítek knih zemřel 3. srpna 2011. K 10. výročí úmrtí připravujeme malou vzpomínku na šéfredaktora Vítězslava Houšku.
B. J.

Pestrá mozaika sběratelských informací - Sběratel.info

 

Doporučujeme navštívit web provozovatelů veletrhů Sběratel na internetu. Bratři Jiráskové dokazují, že když je soustředěný tah na branku nese to své ovoce. Stovky zajímavostí z různých oborů ... nekrácený článek o koryfeji české rytiny Jiřím Švengsbírovi, který slaví letos 100 let od narození, ale také pestrý svět článků a článečků doplněný stovkami fotek, to je svět sběratelů: Sběratel.info 

Řekli o filatelii (16) - Edward Verrall Lucas, anglický básník, humorista, spisovatel

 

"Poštovní známka je křehká věc. Ne tlustší než křídlo brouka. A přesto se za vás bude potulovat po světě, přesně tam, kam řeknete."

Philatelisten Walzer / Philatelic waltz, česky Filatelistický valčík

 

Jeho autorem je rakouský hudební skladatel a dirigent, dnes již zemřelý, Prof. ROBERT STOLZ. I když se pan Stolz dožil velmi vysokého věku, svoji ženu nepřežil. Jeho o mnoho mladší žena však na svého manžela nedala dopustit a i po jeho smrti vedla (nebo možná ještě vede?) kulturní nadaci se jménem svého muže. Robert Stolz svůj valčík pojal jako typický vídeňský valčík, ale melodie byla přece jenom šitá na míru filatelistům. Hraje Orchestr Heinze Alische. Ukázka desky je SP (singl play) rakouské vydavatelské firmy Musikverlag Astoria, desku vydala v edici: Edition Rex (řekněme v Královské edici). Desku vydala Rakouská poštovní správa k 90. výročí narozenin Prof. Roberta Stolze. Děkujeme pane Stolzi!

O. Hornung: Klasické perly z Karpatské Ukrajiny

 

Známý publicista Otto Hornung publikoval ve filatelistických časopisech v několika zemích rozsáhlý článek věnovaný "perlám z hor" - vzácným klasickým celistvostem z Lichtenštejnska a z Karpatské Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že druhé z těchto území je našim filatelistům z historických důvodů blízké, přinášíme po krátkém úvodu ve stručné podobě část věnovanou Karpatské Ukrajině.

Lichtenštejnsko i Karpatská Ukrajina měly v polovině 19. století, kdy vyšly v Rakousku první poštovní známky, víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Obě území, ležící na opačných koncích tehdejší monarchie, byla poměrně zaostalá a hornatá. Jejich obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, průmysl tam prakticky neexistoval a většina obyvatel byla tehdy negramotná. Tomu odpovídá i malý počet známých dopisů s rakouskými známkami první emise - z Lichtenštejnska jich je evidováno 26, z Karpatské Ukrajiny 49.

Přesto se zejména rakouští (ale i jiní západoevropští) filatelisté dívají na dopisy z obou území značně rozdílně. Zatímco dopisy se známkami první rakouské emise z Lichtenštejnska dosahují na filatelistickém trhu cen v řádu 35 až 50 tisíc euro, dopisy z Karpatské Ukrajiny jsou stále nedoceněné a jsou nabízeny za pouhý zlomek těchto částek.

Důvodem zřejmě je, že Lichtenštejnsko je dnes bohatý stát, jedno z center evropského bankovnictví a mezinárodních obchodu, finančně a hospodářsky těsně navázané na sousední Švýcarsko. Samostatnou známkovou zemí je nepřetržitě od roku 1912 a jeho známky patří mezi oblíbené a hojně sbírané. Zájem je tedy i o jejich předchůdce.

Naproti tomu Karpatská Ukrajina byla známkovou zemí jeden den - 15. března 1939 a potom několik měsíců v roce 1945. Dodnes je Zakarpatská oblast chudou okrajovou částí Ukrajiny a zůstává do značné míry zapomenutým koutem Evropy...

Exponát Otty Hornunga z Virtuální mezinárodní filatelistické výstavy EXPONET >>> http://www.exponet.info/exhibit.php?exhibit_ID=522&lng=CZ

Díky, pane Moensi ...

 
Jean Baptista Philipp Constant Moens

Před známkami dávám přednost filatelistické literatuře. Proto jsem s povděkem přijal možnost získat jednu velkou knihovnu. Stalo se. Získal jsem ji. Výskám si. Radost dodnes nepolevila, naopak stoupá každým novým poznatkem, který ze zažloutlých stránek valorizujících se knih rýžuji. Málokterá koupě je však ideální. V mém příslovečném pytli bylo navíc na dvě stovky dublet. A tak jsem v předtuše dalšího možného získání filatelistické literatury dublety nabídl.

Prostřednictvím inzerátu ve Filatelii (duben 1980) jsem obdržel na 50 odpovědí. Měnil jsem, prodával jsem, kupoval jsem. A najednou jsem nemohl pořádně týden spát. Má žena v tom byla nevinně, i když by to pro mnohé byl pádnější důvod než, že: jeden filatelista si vyžádal můj seznam, zalíbilo se mu v něm pár položek a já na oplátku dostal soupis toho, co přebývalo jemu. Ne, nemyslím to vážně, takové věci ”nepřebývají”, zvláště, když se v celé České republice dají spočítat na prstech jedné ruky. O čem je řeč? Na bílém dopisním papíru stálo: ”Já nabízím Vám: pár názvu, téměř na konci ”J. B. Moens: Timbres-Poste I., II., III., 1892-1893. Doufám, že alespoň někdo uzná, že to je patřičný důvod, proč se obávat, že by z možné výměny mohlo sejít. Ale musím přiznat, že to byl jen částečný důvod, proč jsem nemohl spát. Ostatně to znají všichni ženatí koníčkáři.

Život nesmírně plodný, žírný a produktivní, život Jeana Baptista Philippa Constanta Moense začal 27. května 1833 v belgickém Tournai. Když se v mladém věku stává úctyhodným knihkupcem a obchodníkem s mincemi, netuší, že jeho životním posláním budou poštovní známky. Obdivuhodné je, že již ve svých 24 letech zřizuje další obchod, tentokrát s poštovními známkami. Zatímco numismatici měli za dlouhá léta již vyjasněny náplně jednotlivých škatulek, ve filatelii stále vládl chaos. Nikdo nevěděl, co sbírat, jak to sbírat, ale zároveň taky, proč by mu do toho měl někdo mluvit. Shromažďovalo se živelně a většinou (z hlediska dnešních měřítek) nevhodně. Zřejmě to byla ona causa, proč se Moens zahloubal do studia filatelistické praxe. Výsledky se dostavily jako vždy, jde-li ruku v ruce vytrvalost a cílevědomost s pílí.

Následující řádky jsou kompletní Moensovou bibliografií, pochopitelně kromě publicistické práce v časopisech.

1. Manuel du collectionneur de timbres-poste on nomenclature générale de tous les timbres adoptés dans divers pays de l’univers. Bruxelles, 1862. ”Příručka sběratele poštovních známek a souhrn všech přijatých známek z různých zemí světa” vyšla v lednu 1862, ale již do konce března stejného roku byla beznadějně rozebrána.

2. De la falsification des timbres-poste on nomenclature générale de touses les imitations et falsifications ainsi que des divers timbres d’essais de tous pays. Bruxelles, 1862. První kniha svého druhu, zabývající se v takové hloubce padělanými známkami všech zemí.

Ještě téhož roku vydává Moens:
3. Manuel de collectioneur de timbres-poste…, Bruxelles, 1862, II. vydání.
Začíná rok nový. Moens přesně ví, co chce. Mezeru mezi vydáváním katalogů hodlá zaplnit periodikem. Jeho myšlenka nebyla původní, vždyť v té době měl ”svět” již dva filatelistické časopisy: ”The Monthly Advertiser” z 15. prosince 1862, jemuž v lednu 1863 prodloužil jeho nový majitel název na ”The Stamp Collector’s Rewiew and Monthly Advertiser”. Druhým časopisem, který mohl sloužit Le Timbre-Poste. Titulní strana 1. čísla I. ročníku famózního Moensenova časopisu sběratelů minulého století. V symbolické kresbě je znázorněna poštovní doprava dostavníkem, poštovním jezdcem, po železnici a na moři. Uprostřed nahoře profil neznámého muže, nebo snad někdo ví, koho rytina v záhlaví představuje? Moensenovu podobu přinášíme na titulní straně přebalu, zároveň s ukázkou obrazové části Catalogue prix courant de timbres-poste /viz č. 37/.
Moensenovi za vzor, byl opět anglický ”The Stamp Colector’s Magazine” z 1. února 1863.

Teprve po něm následuje třetí filatelistický časopis na světě:
4. Le Timbre-Poste. Revue, která poprvé vyšla 15. února 1863. Le Timbre-Poste byl původně zaměřen na nově vycházející známky a sloužil jako věstník cenových relací, nechyběla inzerce. Odborná práce v něm jen nesměle vystrkovaly růžky. Moens si tento omyl však brzy uvědomil a následující ročníky jsou negativní podobou původní tváře časopisu. Moens ostatně měl co předávat. Stal se významným odborníkem, znalcem poštovních známek, člověkem nad jiné povolaným. Uměl si vybrat i spolupracovníky. Mezi ty nejzapálenější patřil bezesporu jeho zeť Louis Francois Hanciau, který i díky škole svého tchána přebral v roce 1907 slavnou Lindenbergovu medaili za přínos na poli filatelistické literatury.
Omylu se dopouští Vladimír Dražan ve Filatelii 1979 /17/540 když píše, že Le Timbre-Poste měl, cituji: ”velice tuhý život. Vycházel nepřetržitě 34 let, do konce r. 1896”.
Le Timbre-Poste měl ve skutečnosti život ještě tužší. Skončil 38. ročníkem, 456. číslem v prosinci 1900, kdy se Moens vzdal obchodu, práce a vydavatelství a odešel do soukromí. Ale vraťme se.

Ještě téhož roku vydává III. Doplněné vydání svého:
5. Manuel du collectionneur de timbres-poste…, Bruxelles, 1863.
Od roku 1862 pracoval na další práci, kterou vydal v třiašedesátém:

6. Illustrations du manuel de collectionneur de timbres-poste, Bruxelles, 1862-63.
Příručka sběratele poštovních známek je ilustrována 54 rytinami P. Schmitze.

7. Les timbres-poste illustrés contenant la nomenclature de tous les émis jusquá ce jour. Bruxelles, 1864. ”Ilustrovaný seznam poštovních známek a všech vydaných typů do těchto dnů” byl ilustrován opět Schmitzem a i F. Deraedemaekerem.

8. Notice des timbres-poste avec les prix auxqula on peut les procurer á la librairie de J. B. Moens. Bruxelles, 1864-65. ”Seznam poštovních známek s cenou, za jakou je můžete objednat v knihkupectví J. B. Moense.”

9. Prix-courant des timbres-poste en vente chez J. B. Moens. Bruxelles, 1866-67. ”Běžné ceny poštovních známek, které se prodávají u J. B. Moense” svědčí o tom, že Moens měl důkladně promyšlenou i obchodní stránku svého podnikání.

Dalším důkazem je:
10. On désire acheter les timbres-poste suivantes… Bruxelles, 1867. ”Přejeme si koupit následující poštovní známky…”

11. Timbres d’offices Américians avec leur prix de vente. Bruxelles, 1868. Tato katalogová práce, ”známek amerických pošt s jejich prodejní cenou”, je ilustrována 135 druhy těchto cenin.

12. Catalogue prix-courant de timbres-poste. Essais divers, timbres télegraphe, timbres fiscaux, timbres chemins de fer et autres. Bruxelles, 1868. První větší Moensenovo dílo ”Katalog běžných cen poštovních známek”. Zahrnoval eseje, zvláštnosti, telegrafní kolky, známky železničních pošt apod.

13. Catalogue prix-courant de timbres-poste… Bruxelles, 1869. II. vydání.

14. Catalogue prix-courant de timbres-poste… Bruxelles, 1871. III. vydání.
Vydání následovalo vydání, stále bylo aktualizováno a doplňováno, takže nesmírně úspěšný katalog si brzy získal vážnost mezi obchodníky i sběrateli. Ti všichni vzdávali čest jeho vysoké profesionální úrovni.

15. Catalogue prix-courant de timbres-poste… Bruxelles, 1872-73, IV. vydání. Moensenovy katalogy byly dlouhou dobu také jediným zdrojem informací, šablonou vydavatelům katalogů a permanentních alb.Úspěšnou řadu katalogů nutno z chronologického hlediska přerušit.

Moens využívá sběratelské konjunktury kolků a pravděpodobně jako první vydává v roce 1874 časopis věnovaný výhradně sběratelství kolků:
16. Le Timbre-Fiscal. Časopis je vydáván opět ve francouzštině, dočká se 268 čísel, což je 23 ročníků. Vezmeme-li v úvahu časopisy, které neměly jepičí život, potom až v roce 1892 vydává v Londýně F. Lundy svůj ”Fiscal Philatelist”. Celých dlouhých 18 let byl Moensenův Le Timbre Fiscal jediným vážným mluvčím této skupiny sběratelů.

17. Catalog prix-courent de timbres-poste…-dodat. IV. vydání. Bruxelles, 1875.

18. Timbres de Naples et de Sicile. Bruxelles, 1877. První svazek mnohadílné edice Knihovny filatelisty pojednává o známkách Neapole a Sicílie.

19. Catalogue prix-courant de timbres-poste, essais divers, timbres télégraphe, timres fiscaux, timbres de chemin de fer et autres. Bruxelles, 1877. V. vydání obsahovalo již 2250 rytin poštovních známek, kolků, esejí apod.
Po práci na tomto katalogu se Moens s katalogy na dlouhou dobu odmlčel. Dodatky a novinky prezentoval ve svých dvou časopisech, zrovna tak kolísání cenových hladin. Zato se s vervou pustil do své edice. Již příští rok vydává:

20. Les timbres de Perou. Bruxelles, 1878. ”Známky Peru”.

Následují monografie ”Známek Parmy, Modeny a Romagne”   ilustrované 12 dřevoryty:
21. Timbres de états de Parma, Modéne et Romagne. Bruxelles, 1878.

22. Timbres des états de Toscaneet de Saint Marin. Bruxelles, 1878. ”Známky Toskánska a San Marina”. Publikace je vyzdobena 31 dřevoryty.

A ještě tentýž rok Moens vydává čtvrtou publikace:
23. Les timbres de Maurice. Bruxelles, 1878. Tuto monografii provází 44 dřevorytů, a jak vyplývá již z francouzského názvu, je věnována známkám ostrova Mauritius.

Následující rok byl v tvorbě pilného Vláma opět bohatý. Nejprve vydává ”Známky Saska”:
24. Les timbres de Saxe. Bruxelles, 1879 s 25 rytinami.

25. Timbres du Grand-duché de Luxembourg. Bruxelles, 1879. ”Známky velkovévodství Lucemburského” s 26 průvodními rytinami a do třetice:

26. Les timbres de Mecklembourg-Schwérin et Strélitz. Bruxelles, 1879. ”Známky Meklenburskošverinska a Střelicka”. Publikaci doplnil dřevoryty, jejichž počet je shodný se starým označením míry – tucet.

Zdálo by se, že Moens si předsevzal vydat ročně trojici monografií. Svědčí o tom:
27. Timbres d’office Tour et Taxis. Bruxelles, 1880. Dílo je věnováno známkám Thurn-Taxisovy poštovní společnosti a je vyšperkována 24 rytinami.

28. Timbres d’Egypte et de la Compagnie du Canal de Suez. Bruxelles, 1880. ”Známky Egypta a Společnosti Suezského průplavu”. Kouzelné známečky s dýmajícími parníky. Známky vyšly v 10 typech, ale spolu se známkami Egypta je jich v knize zobrazeno přesně padesát.

29. Les timbres de Belgique. Bruxelles, 1880. ”Známky Belgie” jsou doprovázeny 90 rytinami.

V novém roce se Moens v psaní ”omezil”. Není se čemu divit, vždyť stačí uvědomit si, že pracovitý Jean Baptista současně s neúprosnou pravidelností rediguje a v převážné míře i píše dva časopisy. Kromě toho se neustále věnuje svému obchodu. A tak rok 1881 je z hlediska bibliografie charakterizován ”jen” monografií známek Wurtemberska:
30. Les timbres de Wurtemberg. Bruxelles, 1881. Průvodcem známkové země je vedle textu 50 rytin.

31. Timbres de la Republique Argentine et des diverses provinces. Bruxelles, 1882. ”Známky Argentinské republiky a jejích různých provincií” s 90 rytinami poštovních cenin.

32. Timbres de duché’s de Schleswig Holstein et Lauenbourg et de la ville de Bergedorf. Bruxelles, 1884. ”Známky vévodství Šlesvickoholštýnského a známky městské pošty v Begedorfu”. Jaká to byla monografie bez ilustrací? V této je 20 rytin. Edice Knihovny filatelisty byla v tomto období opět přerušena. Moens vydal již v VI. nákladu.

33. Catalogue de timbres-poste… Bruxelles, 1884. Ilustrováno 4750 dřevoryty a toto vydání umožnilo Moensovi opět nerušeně pracovat na edici.

Během tří let vydává:
34. Les timbres de Prusse. Bruxelles, 1887. ”Známky Pruska” promlouvají i prostřednictvím 37 rytin.

Potom následuje:
35. Histoire des timbres-poste et de toutes les marqured’affranchissement emplycyées en Espagne. Bruxelles, 1891. ”Dějiny poštovních známek a razítek používaných ve Španělsku s 460 ilustracemi.

36. Catalogue de timbres-poste (locaux) de l’Empire d’Allemagne. Bruxelles, 1891, čili ”Katalog lokálních poštovních známek v Císařství německém”.

Stěžejním dílem, které nám Jean Baptista Moens zanechal je však trojdílný katalog:
37. Catalogue prix-courant de timbres-poste. Télégraphes, envelopes et bandes cartes, mandats, timbres fiscaux mobile, etc., etc. Bruxelles, 1892-93.
Toto impozantní dílo se na dlouhá léta stalo jediným zdrojem informací o všech poštovních a telegrafních známkách, ceninách, dopisnicích a obálkách, kolcích, ale i poštovních poukázkách apod. Tři díly mají 8925 pérových ilustrací (rytin) všech jmenovaných objektů sběratelského zájmu. Většině dnešních sběratelů, a domnívám se, že nejen u nás, tyto známky, celiny či kolky v reálu nemohou být známé. O to více potěší perfektní podívaná u pana Moense. Zvláště sběratelé celin si v Moensově katalogu 1892-93 přijdou na cenné prameny informací. Na 1875 ilustrací tvoří převážně celé dopisnice všech zemí.
Za zmínku stojí i vyčerpávající katalogový soupis ruských zemstev, opět s bohatými vyobrazeními známkového materiálu.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani saská trojka v dvojpásce, jak ji našel pan Glasewald v zájezdním hostinci, by mi neudělala větší radost, než právě staccato zvonku ozvučeného doručovatelkou s balíkem krásných exemplářů trilogie bruselského génia. V této souvislosti si neodpustím řečnickou otázku: Kolik je jich v republice? Kdo má to štěstí, že mé řádky může potvrdit prolistováním Moensova katalogu 1892-93?

Nicméně vraťme se k bibliografii. Dalším dílem Jeane Baptisty je monografie ”Známky Ruska”:
38. Les timbres de Russie. Bruxelles, 1893 s 26 ilustracemi.

39. Timbres de Natal, Walker a Moens. Bruxelles, (?). Tady spolu s Angličanem Walkerem na známkách bývalé kolonie, která v roce 1910 přešla z anglického područí do Jihoafrické unie. Svou práci doplnili obrazy ražebních tisků natalských znaků a portrétních známek britského vzoru.

Píše se rok 1897 a Moens vydává:
40. Héligoland et ses timbres. Bruxelles, 1897. ”Helgoland a jeho známky”, práci, kterou zdobí a dokladuje 104 rytin.

Posledním dílem pracovitého autora je ceník poštovních známek, obálek apod.:
41. Prix-courant de timbres-poste, enveloppes, etc. Bruxelles, 1899.
Po této knize se věnuje již jen redigování svého stále vycházejícího časopisu Le Timbre-Poste, ale i čerň tiskařské barvy byla v této chvíli odměřena.

Přelom století, konec roku 1900, je v Moensenově životě významný. Je mu 67 let, cítí se unaven, přestává publikovat, opouští filatelii, kde se stal světově proslulou kapacitou, uznávaným průkopníkem a badatelem vědecké filatelie. Přezdívka ”otec filatelie” mu právem přísluší, stejně jako desítky uznání, zlatých medailí, poct apod. Odchází do ústraní, v němž setrvá téměř 8 let. Jeho srdce se zastavilo 29. dubna 1908.

Je zajímavé uvést, že Český filatelista tehdy nevěnoval Moensovu skonu vůbec žádnou pozornost. Snad byl Moens pro tehdejší českou filatelii bezvýznamný? Zprávy či delší nekrology přinesly všechny významné listy filatelistického světa. 
Současníci v něm ztratili velkou osobnost, jeho dílo je však pro celé generace filatelistů nesmrtelné.

Díky, pane Moensi.

Břetislav Janík

Řekli o filatelii (15) - Max Švabinský, malíř a grafik

 

"Poštovní známku jsem vždy považoval za důležitou součást výtvarného umění, a to za nejmenší a nejrozšířenější formu užité grafiky. Známka je a vždy bude zahraničním reprezentantem kulturní a ideové vyspělosti svého státu. Národ jí propaguje své myšlenky, své velké osobnosti, svá významná výročí, i krásy a charakteristické rysy svých krajů.

Sám jsem se sbíráním známek nikdy nezabýval, ale filatelii považuji za krásnou zálibu, dokonce vědeckého charakteru, sleduje-li u známek především umělecké vyjádření určité myšlenky. Filatelie má však ještě jiné důležité poslání: sbližuje národy a je jedním z prostředků jejich přátelských styků."

TOKIO a Věra Čáslavská II.

 

Výplatní otisk a příležitostná dopisnice plzeňské Newsphily vzpomíná na japonské TOKIO 1964, kde famózním způsobem sportovní gymnastice vládla Věra Čáslavská.

Kluzáková pošta na Sněžce

 

V kontextu zajímavostí a otázek spojených s poštovnou na Sněžce jsme dosud nezmínili jednu filatelistickou zajímavost z meziválečného období. Jde o první kluzákové lety ze Sněžky, provedené v roce 1928. Jejich organizátorem byla škola bezmotorového létání (první v Německu) založená v Grunau (nyní Sudecki). Celá slavnostní akce se konala ve dnech 21. a 22. 7. 1928, kdy piloti Andresen a Schulz provedli úspěšné kluzákové lety a bezpečně přistáli ve Wolfshau (nyní Wilcza Poreba). Pro nás vysoce zajímavé je, že při této akci byla organizována doprava pošty a byly k ní vydány dvě poloúřední známky (Michel č. 17a, b), vyrobené přetištěním leteckých známek 10 a 40 pf textem „Erste Segelflug-Post von der Schneekoppe im Riesengebirge 21. und 22. Juli 1928“ (První kluzáková pošta ze Sněžky v Krkonoších 21. a 22. července 1928). Zásilky byly vypraveny německou agenturou na Sněžce, opatřeny zde k této události vydaným příležitostným razítkem s textem „21. u. 22. Juli 1928 Segelflüge vom Riesengebirge“.

Speciální letecké známky byly znehodnoceny otiskem obdélníkového razítka a zásilka byla opatřena dalším obdélníkovým razítkem se jménem pilota. Dosud všechny doklady z této zvláštní dopravy, které jsem viděl, byly frankovány pouze německými známkami a opatřeny otiskem razítka německé agentury. Jako výjimečnou lze proto označit vyobrazenou pohlednici z prvního letu dne 21. července, která prošla také českou poštovnou. Frankatura 1.20 K odpovídající tarifu pro blízkou cizinu je znehodnocena obdélníkovým denním razítkem poštovny. Pohlednice je dále vyfrankována i německou známkou, která je znehodnocena denním razítkem německé agentury. Pod známkami je navíc připojeno německé příležitostné razítko. Na letecké známky již na pohlednici nebylo místo, a musely být umístěny přes napsané sdělení. Kašet se jménem pilota dokazuje, že zásilka byla dopravena prvním letem. Jistě jde o celistvost, na kterou nenarazíme každý den.

Dr. Petr Gebauer

Plán nového uspořádání České pošty. Její pobočková síť bude samostatným podnikem

 

Pobočková síť České pošty jako samostatný státní podnik. To je směr, kterým by se měla dále ubírat Česká pošta. Změna přinese efektivnější fungování společnosti a umožní transparentně proplácet náklady za služby, které pošta vykonává ze zákona pro stát. Návrh nového organizačního uspořádání nyní posoudí pracovní komise. 

Českou poštu čeká změna ekonomického a legislativního uspořádání. Podle návrhu, který dnes, 21. května 2021, představil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) společně s generálním ředitelem České pošty Romanem Knapem, dojde k rozdělení České pošty na dva samostatné státní podniky. Samostatným subjektem se stane pobočková síť, a to včetně nemovitého majetku a jejích zaměstnanců.

Hlavním důvodem změn je způsob úhrady nákladů na takzvanou univerzální službu, tedy takové služby, které si objednává u pošty stát. Tato část je pro poštu ztrátová, náklady ji ale nejsou dostatečně kompenzovány. Kvůli probíhající notifikaci u Evropské komise obdržela Česká pošta kompenzaci nákladů naposledy  za rok 2017, a ztrátu tak musí financovat sama. Nové uspořádání je pak efektivní cestou, jak náklady transparentně proplatit. „Síť poboček České pošty je unikátní a dobře víme, že činnost pošty je zejména v menších městech a obcích klíčová. Proto ji chceme zachovat. Není ale možné, aby na to pošta sama doplácela,“ sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) s tím, že změna v žádném případě neznamená rušení poboček nebo propouštění zaměstnanců. „To je zásadní zpráva pro všechny občany a především pro všechny pošťáky v této složité době,“ dodal ministr vnitra.

Nové uspořádání umožní České poště soustředit se na své klíčové úkoly, jako je logistika nebo doručování zásilek. Nový subjekt pak bude mít zase větší volnost v komerčním využití pobočkové sítě. „Je to efektivní model, který je výhodný pro všechny, inspirací nám bylo organizační uspořádání pošty ve Velké Británii. Slibujeme si, že se Česká pošta stane silným hráčem a každý rok budeme končit v zisku,“ uvedl generální ředitel České pošty Roman Knap.

Návrhem se nyní bude zabývat pracovní komise složená ze zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva průmyslu a obchodu, České pošty a dalších přizvaných odborníků.

Zdroj

Z pošty vzniknou dva samostatné podniky. Oddělí se státní a komerční služby

 

Celý text ZDE.

Pracoviště "Přítisky" můžete navštívit osobně

 

Od pondělí 10. 5. 2021 je znovu otevřeno pracoviště na výrobu známek s přítiskem. Přivítáme vás nyní v prvním patře v prostorách tradičně určeným výstavkám (po vstupu do dvorany Hlavní pošty po levém točitém schodišti, dveře vlevo), kde využíváme přepážku chráněnou sklem, která lépe splňuje současné požadavky na ochranu zdraví. Přítisk na nový sedmiblok se známkou „Turistická“ již tedy můžete objednat i osobně. Pracovní doba zůstala stejná, těšíme se na vás!
www.ceskaposta.cz/pritisky

60th anniversary of Yuri Gagarin's first space flight - New Czech meter cancellation / 60 ans du 1er vol spatial de Youri Gagarine - Nouvelle EMA tchèque

 
Le 12 avril 1961, le cosmonaute soviétique Youri Gagarine (1934-1968) devenait le premier homme à séjourner dans l'espace à bord de la capsule Vostok 3KA-2, réalisant une révolution complète autour de la Terre pendant 108 minutes.

Le 12 avril 2021, une nouvelle empreinte de machine à affranchir (EMA, appelée OVS en tchèque) bleue a été mise en circulation par le bureau postal de Karlovy Vary 1, consacrée au 60ème anniversaire de ce premier vol d'un cosmonaute ("60 výročí letu prvního kosmonauta")… https://timbredujura.blogspot.com/2021/05/60th-anniversary-of-yuri-gagarins-first.html

--
On April 12, 1961, Soviet cosmonaut Yuri Gagarin (1934-1968) became the first man to be sent into space aboard the capsule Vostok 3KA-2, making a complete revolution around the Earth during 108 minutes.
On April 12, 2021, a new blue meter cancellation (called OVS in Czech) was put into circulation by the Karlovy Vary 1 post office, dedicated to the 60th anniversary of this first cosmonaut's flight ("60 výročí letu prvního kosmonauta")… https://timbredujura.blogspot.com/2021/05/60th-anniversary-of-yuri-gagarins-first.html

--

Eric Contesse: https://timbredujura.blogspot.com/

TOKIO 1964 a Věra Čáslavská

 

Výplatní otisk a příležitostná dopisnice plzeňské Newsphily vzpomíná na japonské TOKIO 1964, kde famózním způsobem sportovní gymnastice vládla Věra Čáslavská.

Mokřady a Gustav Brom na doporučených zásilkách

 
Poslední dvě emise známek na doporučených dopisech s doplatkem aposty. Za zásilky děkujeme do Plzně, Newsphile a Jiřímu Neumanovi.

Řekli o filatelii (14) - Homer Simpson, comixová hlava rodiny

 

"Synu, sbírání známek je jako život. Už dávno to přestalo bavit."

Čeští občané v boji proti pandemii Covid-19

 
Nové kruhové známky VZ TL 0114 údajně navazují na stejné zahraniční známky, takže jsou vlastně součástí velké emise společných poštovních známek na téma boje proti Covidu-19.

Hlasujte pro českou poštovní známku!

 

Podpořte svým hlasem naši poštovní známku v mezinárodní soutěži EUROPA Stamps 2021. Hlasovat pro českou známku s názvem „Kočka divoká“ můžete na stránkách www.posteurop.org/europa2021 až do 9. září 2021.

Kočka divoká patří k našim nejvzácnějším savcům. Má zpravidla šedohnědý až šedožlutý odstín a disponuje výraznými pruhy na hřbetě, nohou a ocasu. Kočku divokou bychom v naší přírodě hledali především v listnatých a smíšených lesích v pahorkatinách a vrchovinách. Podmínkou jejího výskytu je přítomnost úkrytů například v podobě skalních rozsedlin. Autory emise jsou Jaromír a Libuše Knotkovi.

Vlastní známky 2020

 

Filatelie 5/2021

 

Řekli o filatelii (13) - Jaroslav Holík, hokejista a trenér

 

"Filatelie se mi líbí, je to zajímavý koníček a myslím si, že i poměrně drahý. Sám se o ni stále, i když pasivně, zajímám a někdy vozím svým známým ze zájezdů zvláštní emise známek vydávaných u příležitosti sportovních soutěží. V mládí jsem také sbíral známky, ale později  to bylo nad mé časové možnosti, protože jsem veškerý volný čas věnoval hokeji. Pokud mám někdy možnost, navštěvuji filatelistické výstavy a několikrát jsem se zúčastnil i výměnných burz a mohu vám upřímně říci, že od dalšího sbírání mě to tak trochu odradilo, protože jsem si se svou sbírkou připadal směšný."