Sir Rowland Hill a ti "první"

 

Znáte legendu, kterou jsou opředeny počátky poštovní reformy? Ne? Tak si ji nechte vyprávět.

Je to příběh sourozenců, kteří si zasílali zprávy přes celou Anglii, aniž k tomu potřebovali jedno jedině slovo. Odehrál se v předminulém století…

Povídá se, že jednou jeden Angličan, jménem Rowland Hill, seděl v salonku útulného hotýlku a neúspěšně zaháněl nudu. Najednou jeho zrak upoutala dvojice – listonoš a mladá dívka. Měla to snad být servírka z hotelové restaurace. Právě dostala od svého bratra dopis. Tedy adresa zněla na její jméno, ale ona jej tvrdošíjně odmítala převzít. Hill se ke dvojici potichu přiblížil a když vyslechl argumenty obou aktérů, rozhodl se pro galantní gesto. Zaplatil za dívku porto a dopis tím pro krasavici získal. Jenomže se zlou se potázal. Místo díků jej děvče zahrnulo pláčem a výčitkami.

Hill tomu chtěl přijít na kloub a zanedlouho mu dívka prozradila, že takto je smluvena se svým bratrem a zaplacení dopisu jejich domluvu přerušilo.

Abychom pochopili toto jednání, uvědomme si, že v tehdejší době byly služby pošty výsadou bohatých lidí. I když to zní neuvěřitelně, tehdy platil vysoké porto za poštovní služby adresát. Poštovní známky ještě neexistovaly.

A vraťme se k dvojici mladých podvodníčků. Proč podvodníků? Dívce stačilo, že listonoš ji vyhledal a ona viděla dopis od bratra. Tím věděla, že bratr je v pořádku a vevnitř by stejně nebylo asi nic nového. Byla totiž s bratrem domluvena, že budou dopis oba odmítat převzít a ten bude mezi nimi putovat sem a tam. Oba budou vědět, že ten druhý je v pořádku a tehdejší vysoké porto nemusel platit nikdo.

Když to Hill vyslechl, zamračil se pro změnu on a od té chvíle přemýšlel, jak toto chytráctví lidem zatrhnout a naopak – zpřístupnit poštovní služby i těm chudým.

Rowland Hill se narodil v roce 1795 v Kidderminsteru ve Velké Británii. Jak syn vesnického učitele byl věrný odkazu svého otce a zvolil stejnou dráhu. Uměl však asi lépe počítat a tak dal brzy učitelství vale. Ne, nebyl vypočítavec, ale uvědomil si propastné rozdíly mezi chudinou a privilegovanou hrstkou mocných a bohatých. A pod dojmem výše popsané legendy začal přemýšlet směrem, jakým zpřístupnit poštovského panáčka i obyvatelům těch nejnuznějších obydlí, nota bene kterých bylo nejvíc.

Z dnešního pohledu se zdá logické, že poštovné platí odesílatel, ale tehdy to nebylo ani v kraji, ani po světě zvykem. Zdá se Vám to nespravedlivé? A co kdybych Vás zahrnul stovkou dopisů, které byste museli pošťákovi uhradit?

Za panování královny Viktorie, podal Rowland Hill britské poště návrh poštovní reformy. Měl revoluční myšlenku, do té doby nevídanou: Odesílatel nalepí cennou poštovní nálepku – poštou k tomu jedinému účelu vydanou. Ta bude nalepena na vnější obal zásilky hned k adrese. Navíc, jednotné poštovné ve výši 1 penny bude platit bez ohledu na vzdálenost pro dopisy do váhy 16 gramů. Dražší zásilky měly nést poštovné 2 penny. Své nápady shrnul do spisu „POST OFFICE REFORM“ (poštovní reforma), který vydal v roce 1837. Plné 3 roky za svůj návrh bojoval, až vyhrál.

V roce 1840 královna Viktorie Hillův návrh uzákonila. Hill byl později za svůj návrh povýšen do šlechtického stavu a jmenován Generálním poštmistrem Velké Británie. Kromě toho mu královská odměny ve výši 20 000 liber šterlinků zajistila více než klidné stáří. Hill zemřel v roce 1879 a je pochován mezi velikány britských dějin na westminsterském hřbitově.

A za co všechny ty pocty? Královský pokladník zhruba za 10 let přišel na to, jak tučné zisky do kasy z těchto novot automaticky plynou. A proč nekynuly již dříve? Protože sjednocením a snížením sazeb se více psalo (samozřejmě tic o toto umění ovládali), a odpadlo složité vypočítávání poštovného zejména podle délky trasy.

A dále: když se tehdy první známky rozletěly po celé Anglii a do celého světa (Anglie tehdy byla supervelmocí číslo 1, byl z toho náležitý poprask. Nejvíce nafoukaní chodili Angličané, kteří myšlenku rychle přijali za svou. Celý národ žil ze slávy, kterou jim úspěšně razila miniaturní a do té doby nevídaná cenina – poštovní známka s portrétem královny Viktorie.

Jenomže i návrh známky nebyl jednoduchý. Jediné, co nikoho nenapadlo bylo dát na známku název Anglie. Proč taky, královnou znal celý svět a známky vyšly jenom v Anglii (anglické známky nemají domicil dodnes a vycházejí jenom se zmenšeninou současné hlavy královny z profilu). Ale přesto na známky byl vypsán konkurs. Vypsaná soutěž byla obeslána více než třemi stovkami (!) návrhů. Žádný z nich se však nezdál dosti dobrým a důstojným. Proto se komise nakonec vrátila k Hillovu spisu a vybrala odtud jeho nákresy prvních poštovních známek světa. Hill měl nakonec i s návrhem známek štěstí. Za předlohu mu posloužila pamětní medaile s královniným portrétem. Schopní rytci, bratři Heathové, ji dali známkovou  podobu a provedenou rytinu zhotovila tiskem londýnská firma „Perkins, Bacon a spol.“. Známka se povedla a sklidila obrovské nadšení. První známka je však mezi sběrateli oblíbena pro svoji střídmost, krásu a konzervativní anglickou podobu podnes.

Byl však Rowland Hill skutečně první?

Angličané ve svém opojení z prvních vydaných poštovních známek byli natolik opojeni, že nechtěli ani slovo slyšet o tom, že Hillův návrh nebyl prvním a možná ani anglickým, jak mnozí tvrdili. Fakta totiž dávají za pravdu, že před Hillem by mohli uplatňovat nárok na své prvenství nejméně tři další lidé.

Proč ne James Chalmers?

Byl knihtiskařem v Dundee, opět ve Velké Británii. Podle dochovaných materiálů se myšlenkou "nalepitelných známek" zabýval již dávno před Hillem. Svědčí o tom návrhy Výboru pro uskutečnění navrhovaných poštovních reforem. V letech 1834 až 1838 zhotovil několik kulatých a obdélníkových nálepek, či říkejme jim raději známek, na ukázku. Některé dokumenty říkají, že Chalmersovu myšlenku dokonce přímo převzal Hill a umně ji rozvinul. I když se Chalmers nedočkal slávy, kterou byl obklopen Hill, byl i on váženým občanem rodného města Dundee. Zemřel v roce 1858.

Ani pro Vavřince nezbyly vavříny

Druhým neuznaným vynálezcem poštovní známky je Slovinec Vavřinec Koschir (Košir). Narodil se v Selzachu roku 1804. Podle archivních dokumentů z let 1836-1840, uložených v Záhřebu, se i Koschirovi dá přisoudit vynález poštovní známky. Působil jako účetní Státní účtárny v Záhřebu a již počátkem roku 1836 podal Císařské dvorní komoře Rakousko-Uherského mocnářství návrh na zavedení jednotné poštovní známky. Dekretem z 11. května 1836 jej však C.a K. byrokratická mašinerie zamítla. "Fantastovi" udělili pochvalu a současně s jasným NE to skončilo. Císařská dvorní komora Koschirovu prioritu neuznala dokonce ani dodatečně, když Velká Británie v roce 1840 tuto „fantazii“ uskutečnila a zaplavila známkami celý svět. Až teprve v roce 1849 schvaluje císař František Josef zavedení poštovních známek v Rakousku-Uhersku. O rok později se zásady Koschirovy poštovní reformy promítly alespoň do Provozních zásad Německo-Rakouského poštovního spolku. Částečně rehabilitovaný Koschir podává v roce 1866 další návrh. Tentokráte na zavedení nového druhu papíru. Chce tím zlepšit kontrolu a zamezit opětovnému použití známek. Tvrdohlaví a těžkopádní císařští oficiálové však ani tentokráte nejsou ke Koschirově nápadu vstřícní. Koschir umírá, celkem neznámý, v Záhřebu roku 1879.

I když je ze všeho patrné, že Koschirovy i Chalmersovy plány předběhly poštovní reformu Sira Rowlanda Hilla – nevíme, zda posloužily Hillovi jako námět. Těžko se materiály volně publikovaly po Evropě a stěží o sobě účastníci boje o prvenství mohli vědět. Není důležité kdo s tím přijde dříve ale neúspěšně, protože historie bývá milosrdná jen k těm úspěšným. A zapomenutým je i třetí nešťastník v pořadí.

Proč to nebyl Švéd Treffenberg?

Třetím v pořadí, ale co se týče data předložení dokonce prvním v pořadí, byl Švéd Curry Gabriel Treffenberg, který návrh na používání zvláštních jednotných "známek" uplatňuje ve stockholmském parlamentu již roku 1823. Strohé odmítnutí mu však klade za vinu, že "odesílatel by se díky jeho návrhu dostal do nepřímé závislosti na poctivosti příslušného poštmistra". Inu, píše se se první polovina třicátých let předminulého století. A jako většinou v minulosti, lidé "osvícení", lidé s dobrými nápady byli považováni za bláznivé šarlatány.

Snad bychom mohli ve výčtu jmen pokračovat, pokud bychom se dostali k historickým pramenům poštovních správ. Angličanům sice vyšla první známka světa, ale faktickou prioritu s nápadem poštovní známky nemají. Jak už to bývá, sláva patří Rowlandu Hillovi, kterému se podařilo nápad jako prvnímu zavést do praxe. I když je Hill na konci uvedené řady možných vynálezců poštovní známky, jako jedinému mu šlo o víc. Chtěl rozšířit a zpřístupnit poštu masám. A proti ostatním měl štěstí ještě v tom, že Velká Británie, stojící v předminulém století na vrcholu hospodářského a technického rozvoje, tuto poštovní reformu nutně potřebovala. A opačně, jestliže to byla Británie, která hrála v žebříčku vyspělosti tehdejšího světa první housle, potom je nasnadě, proč se mnohem dříve neprosadil návrh Treffenberga, Koschira, Chalmerse či dalších.

Poklad z lidské nedisciplinovanosti

Vraťme se ještě na chvíli k "papírové královně". Černá jednopenyovka a modrá dvoupenyovka byly na světě. Již od 2. května 1840 přebírají poštovní úředníci po celé Anglii první zásilky známek. Platit měly až od 6. května, ale co na tom, řekl si jeden z poštmistrů. Královský příkaz porušil. Jsou totiž dochovány filatelisticky nesmírně vzácné doklady, na nichž je jednopenyovka s datem již 2. května 1840.

Dvoupenyovky jsou dosud známy poštovně použité až s datem 9. května 1840. Za necelý rok svého života se rozmnožily na téměř 70 milionů exemplářů. Dodnes však platí za známky, oku lahodící a duši hřející, pro svůj dokonalý vzhled a perfektní rytinu. A dodnes by mohly sloužit jako trvale platný vzor mnoha poštovním správám světa. Tím spíše, že stoupá počet zemí, které poštovní známky vyrábějí jako pestrobarevné ofsetové nálepky, u nichž nikdo nehledá příslušnost ke státně propagační cenině s kulturním posláním.

Břetislav Janík